Je mnoho slov, která se jinak píší, jinak vyslovují a jinak myslí.

MUDr. René Felcman 3/2006

8. února 2008 v 11:08 |  Mé vyšlé články
Dne 30.6.2006 jsme se rozloučili s jednou velkou osobností našeho regionu, o které si myslím, že se nelze nezmínit v tomto zpravodaji. Jde o dlouholetého lékaře, kterého zná široké okolí - MUDr. Reného Felcmana. Našla jsem si zpravodaj z roku 1986, který popisuje jeho životní cestu. To mně inspirovalo, abych trošku vzpomínku na tohoto, alespoň pro mne, fascinujícího člověka.
V roce 1951 dostal jeden mladý lékař příkaz, aby nastoupil na tříměsíční zástup jako závodní a obvodní lékař v jednom malém městečku v severočeském pohraničí. Když vystoupil z vlaku a stanul v zatáčce, odkud se mu otevíral výhled na ono městečko, s povzdechem konstatoval, že jako sportovec to snad ty tři měsíce nějak vydrží. No a ze tří měsíců to nakonec bylo na celý život.
Začátky neměl lehké. Neměl byt a převzít po někom práci, nikoho neznat, to opravdu nebyl žádný med. Neměl k ruce ani zkušenou zdravotní sestru, také vybavení ordinace bylo minimální. Pro ordinaci a čekárnu jedny kamna, kde si musel sám přikládat, nepočítaje s nedostatkem uhlí. Návštěvy pacientů měl dle informací odcházejícího kolegy dělat v širším okruhu 22 obcí a osad, což znamenalo, že pracovní den mu končil kolem 20 hodiny a měl štěstí, když v noci ještě někdo nezvonil a nevytáhl jej z postele, což se stávalo hodně často. Sloužil nepřetržitě i o nedělích a svátcích. Poté mu zdravotní sestru nahradila jeho žena, která ho dovedla věrně a obětavě doprovázet ve dne i v noci, a to bez jakékoli peněžité odměny.
Také práce v závodě přinášela své prblémy. I zde byla malá a nevyhovující ordinace a za čekárnu sloužila chodba. Šlo většinou o staré provozy, které byly po stránce zdravotně-hygienické nevyhovující. Ve slévárně se jedlo prakticky na koleně a o sociálním zařízení raději nemluvit. Byly problémy s bezpečností práce, s odsáváním, neboť provozy byly plny exhalací a kysličníku uhelnatého, všude nadměrný hluk, někde horko a někde zima. To vše čekalo na své řešení a postupné odstraňování a hlavně modernizaci.
S vedením závodu i s jednotlivými složkami navázal MUDr. Felcman dobrou spolupráci, avšak jeho požadavky se musely podřídit daným hospodářským a investičním možnostem. Postupně se realizovaly vystavba hygienických a sociálních zařízení a zlepšení pracovního prostředí zaměstnanců. Rozrůstal se počet lázeňských návrhů, preventivních prohlídek zaměstnanců rizikových pracovišť, vyšetřoval sportovce a přitom si dovedl najít čas na výzkumnou práci, o které již jako medik snil, zaměřenou na vyšetření dýchacího a srdečně oběhového ústrojí všech zaměstnanců závodu věkové kategorie od čtyřiceti let výše.
Zaměřil se na tzv. rizikové faktory nedokrevnosti srdce, které představují vysoký krevní tlak, zvýšení tukových látek v krvi, nadměrná váha, cukrovka, rodinná dědičná zátěž a hlavně nejrozšířenější nešvar, a to kouření.
Díky pochopení vedení závodu i zaměstnanců samých se mu podařilo tuto práci zdárně dokončit po osmi letech soustavného sledování. Její výsledky pak byly předmětem publikace v lékařském tisku, na okresním lékařském semináři a celostátní vědecké konferenci. Představovalo to pro něj i jeho sestry mnoho práce ve volných chvílích, kdy zpracovával statistické údaje, ale znamenalo to pro něj zároveň vnitřní uspokojení i ocenění z nejvyšších řad lékařských. Tím se mu splnil jeho dávný sen a dokázal, že i v terénu a při takovém pracovním zatížení je možno realizovat kus vědy a dobré medicíny.
Dalo by se vyprávět mnoho veselých i dramatických historek o tom, jak z počátku a za jakých okolností musel pomáhat na svět novým obřánkům, o tom, kolik kilometrů se našlapal sněhem, když sanitka nebo pak jeho auto, uvázly ve sněhu nebo při náledí v příkopu.
Kolika nešťastníkům, ať už utopeným nebo přejetým vlakem či oběšeným, musel vystavit ohledací list.
Dlouhá léta nebyl na obvodě pediatr ani gynekolog. Veškerá péče o děti, kojence počínaje a očkováním školní mládeže konče, spadala na jeho bedra. Dojížděl do dětských poraden a mateřských škol v širém okolí právě tak, jako musel kontrolovat dodržování hygieny při dojení mléka u jednotlivých JZD.
Nikdy dříve, ať už jako úspěšný student nebo jako nemocniční lékař by si nepomyslel, že svůj život prožije jako lékař na venkově.
( článek vyšel v Regionálním zpravodaji č.3/2006 )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama