Je mnoho slov, která se jinak píší, jinak vyslovují a jinak myslí.

Svatý Jan Nepomucký (Johánek z Nepomuka) 3/2005

7. února 2008 v 11:14 |  Mé vyšlé články
Vedle samoobsluhy na nás shlíží Jan Nepomucký v sošné podobě, dříve tato socha stála před zámkem a možná by tu ani nebyla, ale je tu, a to díky velké píli L.Šulce. To by bylo také jistě na článek, ale mě teď zajímalo, kdo to vlastně Jan Nepomucký byl.
Jeho otec byl rychtářem na klášterním zboží, tj. panství Pomuk ( Nepomuk ) v jihozápadních Čechách. Jan působil jako úředník při npražském arcibiskupství a zvolna postupoval po stupíncích církevní kariéry : stal se oltářníkem v katedrále a roku 1380 farářem u sv. Havla na Starém Městě. Již jako zralý muž se pustil do právnických studií, nejprve v Praze a vzápětí na slavné univerzitě v severoitalské Padově. Domů se vrátil jako promovaný doktor církevního práva a zanedlouho se s ním setkáváme mezi kanovníky vyšehradské kapituly ( 1389 ). Nejvýznamnější funkcí, kterou Johánek zastával byl úřad generálního vikáře. V řadě správních záležitostí zastupoval pražského arcibiskupa a zodpovídal za rozsáhlou agendu. Zahynul při výslechu před králem Václavem IV. roku 1393.
Průzkum v roce 1972 upřesnil i okolnosti smrti. Nalezly se stopy po vykloubení obou paží z ramenních kloubů. Úmrtí však nastalo až po silném úderu do hlavy. Zlomeniny spodiny lební, obličejové kostry a obou čelistí dodnes vypovídají o síle těchto úderů. Jisté je, že do Vltavy bylo vhozeno už jen mrtvé tělo, což se dříve nedalo rozpoznat.
Svatořečení J.Nepomckého předcházela třísetletá úcta věnovaná hrobu a později i osobnosti bezděčného mučedníka, jenž byl dodatečně označen za obhájce zpovědního tajemství. Ovšem dle dokumentů zpovědníkem české královny nikdy nebyl. Generální vikář Johánek z Nepomuka se stal roku 1393 obětí sporu mezi králem Václavem IV. a pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna. Z církevního hlediska tedy jistě nešlo o mučednictví pro křesťanskou víru, avšak již autoři 15.století vnesli do prostého příběhu Johánkova života a smrti řadu zmatků. Známý kronikář Václav Hájek z Libočan vytvořil dokonce z jednoho mrtvého kněze hned dva mučedníky.
Plně se nepomucenský kult rozvinul až po bitvě na Bílé hoře. Roku 1641 vyšel první jeho životopis, do povědomí vzdělané Evropy však uvedlo nepomucenské téma teprve dílo proslulého jezuitského učence Bohuslava Balbína z jet 1670 až 1671 a to se stalo hlavním zdrojem informací o mučedníkovi a zavdal se tím podnět k pozdější kritice a rozsáhlé diskusi. Na základě tohoto spisu zahájila pražská metropolitní kapitula v roce 1675 první kroky k budoucímu blahořečení a následnému svatořečení. Řím ovšem odmítl a odmítal dalších čtyřicet let.
Počátkem 18. stol. nabírá kult Nepomucenského na intenzitě. Na jaře 1715 zahájil pražský arcibiskup Ferdinand hrabě Khuenburg řádný beatifikační proces. Aby mohl být prohlášen za svatého, musela římská komise mimo jiné uznat alespoň dva zázraky, prokazatelně spojené s mučedníkovou osobou a kultem. Pražský arcibiskup předložil vatikánské Kongregaci posvátných obřadů doklady o šesti nadpřirozených událostech, z nichž kurie posléze uznala čtyři a to : Zachování neporušeného jazyka, naběhnutí jazyka, naběhnutí a zčervenání jazyka, zachránění Rozálie Hodánkové a uzdravení Terezie Veroniky Krebsové. Až v květnu 1721 prohlásil papež Inocenc XIII. Jana Nepomuckého za blahoslaveného. Kanonizační proces proběhl v Praze v letech 1722-25, trvalo však další čtyři roky, než-li nového světce schválil také Řím. Půl roku po slavnosti v Římě si připomenula velkého divotvůrce také Praha. Osmidenní slavnost v říjnu 1729 vstoupila do dějin jako největší, nejokázalejší a také nejnákladnější ze svátků českého baroka. Tisíce lidí proudily do Prahy, aby poklekly u hrobu a zahlédly nejuctívanější z nepomucenských relikvií, údajně zázračně zachovaný světcův jazyk.
Avšak uplynulo jen několik málo desetiletí a barokní legenda se rozplynula jako dým pod nátlakem osvícenské kritiky. Svatojánský triumf se změnil ve vleklou diskusi, kterou vedou historikové, teologové i publicisté v podstatě dodnes.
článek vyšel v Regionálním zpravodaji č.3/2005 )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 M M | Web | 7. února 2008 v 11:32 | Reagovat

Mučednictví pro Kristovu církev to jistě bylo, neboť vedle motivu osobní královy nenávisti proti Janovi zde byla snaha Václava jakožto světského panovníka ovládat záležitosti církevní a rozhodovat v nich a prosazovat svou vůli v církevních záležitostech. Jan se proti tomu stavěl a zaplatil za to životem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama