Je mnoho slov, která se jinak píší, jinak vyslovují a jinak myslí.

Duben 2008

Hrady 3

26. dubna 2008 v 13:03 Tipy na krátký výlet

Hrad Vítkovec

Hrad Vítkovec stával na západním okraji Holanského rybníka (8 km jihozápadně od České Lípy), na skalním ostrohu odděleném na západní straně vykopaným příkopem a chráněným valem. Zachoval se z něho jen roh paláce, jehož východní stěna je dosud asi 7 m vysoká, zatímco kratší, pouze asi 3 m. V tomto torzu je i jedna střílna a množství otvorů pro trámy. Na celém ostrohu jsou vidět četné další zbytky valů a základních zdí. Při stavbě blízkého kostela v Holanech bylo prý použito i materiálu z opuštěného hradu Vítkovce.
Hrad Vítkovec postavil Václav z Vartemberka po roce 1503 a zanikl se vší pravděpodobností ve třicetileté válce.

Hrad Vřísek ( Žižkův hrad )

Hrad Vřísek stával východně od městečka Holan (8 km jižně od České Lípy) na pískovcové skále uprostřed obory. Je pravděpodobné, že na místě Vřísku bývalo i staré slovanské hradiště, které mělo výbornou strategickou polohu. Od severu a západu bylo chráněno skalními stěnami spadajícími příkře dolů. Ostatní strany chránily mohutné náspy. Při západní straně bývala více než 50 m hluboká hradní studna, zasypaná v polovině 19.stol. Nedaleko odtud na jihozápadě se zachovala v pískovcové skále prohlubeň hruškovitého tvaru, bývala to kdysi hladomorna, nad níž stávala patrně věžovitá stavba. Na dvou blízkých skalních výběžcích stávaly dřevěné strážní budovy. V celém bývalém hradním areálu jsou patrny prohlubně, naznačující jednak základy asi dřevěných stavení, jednak sklepy, které překvapují svou mohutností.
První zmínka o hradě Vřísku je z roku 1402, kdy zde býval poplužní dvůr patřící Jindřichu (Vaňkovi) Berkovi z Dubé na Chudém hrádku. Vřísek postavil jeden z jeho synů. V letech 1413-1454 byl hrad samostatným statkem. Pak opět patřil k Chudému hrádku a kolem roku 1530 byl z neznámých příčin již zpustlý.
Na místě hradu vybudoval kolem roku 1570 Jan z Vartemberka renesanční zámek, známý i pod jménem Žižkův hrad. Je to obdélníková budova, z níž vystupuje na jihovýchodě kamenná válcová věž, která může být v jádru ještě hradní stavbou. Je v ní točité schodiště a bývala snad původně ještě o patro vyšší. Vlastní budova zámku má v přízemí zachované klenuté hřebínkové klenby, v prvním poschodí jsou prostorné místnosti, kde byly táflované dřevěné stropy.
Pověst, která dala vznik názvu Žižkův hrad, byla porvé zaznamenána roku 1787, postupně dostávala nové prvky, až vykrystalizovala v této podobě : Žižka měl prý v nedalekém městečku Holanech bratra, který byl knězem. Žižka ho zajal a dal na svém hradu Kalichu v hladomorně "Džbánu" umořit hladem k smrti. Tato pověst pak inspirovala roku 1884 dva mladíky k tomu, aby se dali spustit do hladomorny. Nalezli tam skutečně do skály vyrytý obraz dvou rytířů a kněze.

Hrad Zakšín ( Pustý zámek )

Nedaleko vsi Zakšína (3,5 km jihozápadně od Dubé), doložené poprvé v roce 1402, vybíhá z výšiny Hradištsko ostroh příkrých pískovcových skal, kterému se říkalo Pustý zámek. Ještě dnes je tu možno sledovat stopy po dřevěných stavbách a můstcích spojujících jednotlivé skalní bloky. Jsou to zbytky hradu Zakšína, který si pravděpodobně na počátku 15.stol. postavil Václav Berka z Dubé a po němž se také v letech 1404, 1405, 1420 psal. Přízvisko ze Zakšína používal ještě v roce 1456 Aleš Berka z Dubé. Ke konci 15.století získali Berkové panství Starý Bernštejn a Zakšín k němu připojili. Dřevěný hrad, který přestal sloužit jako šlechtické sídlo, propadl zkáze a zanikl.
.

Hrady 2

26. dubna 2008 v 12:16 Tipy na krátký výlet

Hrad Ostrý

Zřícenina hradu Ostrého, zvaného též Scharfenstein, stojí 3 km nad Františkovem nad Ploučnicí. Hrad stával na konci ostrohu, obtékaného ze tří stran Ploučnicí, na skále vyčnívající asi 50 m nad její hladinou. Ostroh, na němž byl hrad vybudován, je z olivinického čediče, jenž sloužil i jako stavební materiál pro hradní zdivo. Přístup k němu byl pouze ze severní strany a ztěžovaly jej tři dosud zřetelně patrné příčné hluboké příkopy. Mezi nimi jsou dvě vyvýšená prostranství, na nichž zřejmě původně stávaly hospodářské budovy tvořící předhradí. Za třetím příkopem, na vyvýšeném a mohutném skalním bloku, leží jádro starého hradu. Na pravé straně cesty se tyčí veliký nárožný zděný pilíř, u něhož zřejmě bývala brána. Za ním se vstupuje do prvého nádvoří, na němž při levé straně stávaly patrně obytné budovy. Dále k jihu, na vrcholu skály, stojí dosud mohutně působící zbytky hradní věže válcovitého tvaru, z níž zůstala zachovaná její spodní část asi 8 m vysoká. Za věží se prostírá nevelké druhé nádvoří, jež má na jižní straně dosud mohutné zbytky hradního zdiva asi 160 cm silného. Dále směrem k jihu, nad zákrutem řeky, byl hrad uzavřen další půlkruhovitou zdí, jež vytvářela jakési předpolí. Jádro hradu bylo ohrazeno zdmi přiléhajícími těsně k okrajům náhorního prostoru ostrohu. Délka hradního jádra je asi 95 cm a největší šířka 25 m. Celý tento prostor je dnes poměrně značně zarostlý stromy i keři. Základy zdí jsou však většinou jasně patrné.

Hrad Pihel

4 km severně od České Lípy, na vrcholu čedičového kopce Pihelu nad stejnojmennou vsí, o níž je první zmínka z roku 1396, stával ve 14. a 15.stol hrad Pihel. Jeho zakladatel není znám, ale mohl jím být nejspíše Hynek Zajíc z Házemburka, který se podle něho psal. V průběhu válečných událostí let 1422-1423 byl patrně poškozen nebo zničen. Dá se tak usuzovat z toho, že se v roce 1455 při soupisu majetku Jindřicha Berky z Dubé na Milštejně uvádí Pihel bez výslovné zmínky o hradu. O sto let později, v roce 1552, se jako součást sloupského panství uvádí jen dvůr Pihel.
Z někdejšího hradu zbyl jen zcela nepatrný kus zdiva z lomového kamene na jižní straně hradního vrchu. Na jeho vrcholu je patrná oválná prohlubeň ve skále, nad níž kdysi stály hradní budovy, zbyly po nich porůznu mezi kamením a na zemi zbytky malty. Kromě zaniklých umělých opevnění poskytovaly hradu největší bezpečnost příkré svahy kopce, který asi o 45 m převyšuje okolní krajinu.

Hrad Ralsko

Nejvýraznější dominantou krajiny kolem Mimoně je tefritová hora Ralsko, jejíž zalesněný kužel se tyčí téměř 400 m nad okolí. Na jeho vrcholu stojí pozůstatky stejnojmenného hradu, který patříval k předním oporám Vartemberků, ovládajících až do 16. století celou oblast. Hrad Ralsko se považuje za jeden z nejstarších severočeských hradů, ale není to spolehlivé.
Do skály vytesaná cesta pod jižními stěnami hradních budov procházela dvěma skalními branami a vedla na parkánovou plošinku na severovýchodním nejširším okraji návrší. Z této strany chránila hrad silná štítová zeď a vstup do předhradí s konírnami umožňovala pouze brána nad příkrým, hradbami ještě opevněným severním svahem, zabezpečená z druhé strany okrouhlou baštou. Nad předhradím se vypínala dvoupatrová věž spojená s palácem horního hradu. Z paláce byl po mostě přístup také do prvního patra samostatně stojící hlavní hranolovité věže, která uzavírala areál hradu na jihozápadě.
Čas a nepříznivé povětrnostní vlivy proměnily nekdejší těžko dobytnou pevnost ve zříceninu a lidé, kteří se do rozvalin vydávali hledat bájné poklady, zkáze napomáhali. Zbytky mohutných věží, které se základy zdiva odolaly a přečkaly staletí, jsou zdálky viditelným svědkem slavné minulosti hradu Ralska.

Hrad Ronov

Hrad Ronov stával na vysokém osamělém kopci severně od Blíževedel. Na hrad vedly dvě cesty od Blíževedel a Stvolínek, které se těsně na úpatí spojily a cesta pak prudce stoupala až na vrcholek. Pro svou polohu nemusel mít hrad ani náspy, ani příkopy, postačily vnější hradby, které se dodnes dobře zachovaly. Do hradu se vstupovalo od jihovýchodu první branou, která byla ve věžovitém stavení, jež mělo vnější nároží zaobleno. Podstatné zbytky stavení se zachovaly. Odtud vedla cesta na předhradí přibližně trojúhelníkového tvaru. V jižním rohu stávalo velké, asi 10 m dlouhé stavení obdélníkového půdorysu. Byla to obytná budova, která měla v přízemí střílny a směrem do předhradí dveře. V prvním poschodí byly dvě místnosti, z nichž jižní má ve zdivu zřetelné otisky po vnitřním vloženém srubu. V severní místnosti jsou dveře vedoucí na pavlač, která obíhala celý vnější pás hradeb. Vlastní vnitřní hrad je oddělen příčnou zdí a vstupovalo se do něj malou branou na východě. Uprostřed stával na skále palác, z něhož se zachovaly jen malé zbytky. Později zde byl vztyčen kříž. Vnitřní hrad měl ještě dvě bašty na severozápadní a východní straně a v jihovýchodním rohu stála další čtyřboká obytná věž. Zachovaly se i zbytky sklepů a na západě základy dalšího stavení. Na zbytcích stvaby jsou patrny dvě stavební fáze, starší ze 14.stol. a mladší z poloviny 15.stol.
Dosavadní dohady v literatuře, týkající se založení Ronova, kolísají mezi lety 1200-1420. Za třicetileté války se stal již opuštěný hrad útočištěm obyvatel z nejbližšího okolí, proto neunikl pozornosti Švédů, kteří jej roku 1643 přepadli a vypálili. Roku 1811 se zřítila na jihozápadě část obytného stavení a destrukce hradu pak již postupovala rychle.

Hrad Sloup

3 km jihovýchodně od Nového Boru stojí kdysi na okraji rozsáhlých hvozdů, pozoruhodný skalní hrad Sloup, který vděčil za svůj vznik dvěma okolnostem. Jednak tudy probíhala stará solní cesta z Míšně přes Lipou do Žitavy, jednak sama příroda nabízela výhodné místo v podobě mohutného osamoceného pískovcového bloku, sloupcovitě vystupujícího do výše 33 m z širokého údolí. Pro středověký hrad vybral sloupskou skálu některý z prvních Ronovců koncem 13. nebo počátkem 14.stol. Voda nedalekého potoka byla zadržena do rybníků a vodních příkopů, takže přístup k hradu byl možný pouze po padacím mostě. Průrva na severní straně skály se změnila v malé nádvoříčko s konírnami a studnou, chráněné dvěma branami, z něhož pak nahoru do vlastního hradu vedly příkré schody úzkou slují, po nichž mohli příchozí stoupat pouze jednotlivě za sebou. Dalšího opevnění nebylo téměř ani potřeba.
Z budov, které kdysi na hradě stály, se nezachovalo téměř nic, zato však zůstalo množství místností chodeb vytesaných přímo do skály. Bohužel ani ty se neudržely v původní podobě, neboť byly v 17.stol. různě rozšiřovány a rozmnoženy o další prostory. Tehdy byl také vytesán do skály nový, dosud užívaný vchod do hradu na východní straně skály. Středověkou zajímavostí hradu je hladomorna hruškovitého tvaru, vyhloubená do skály na horní plošině. Stěny tohoto vězení, dnes přístupného otvorem z boku z jižního ochozu, jsou kolem dokola pokryty rytinami a reliéfy, které tu kdysi vytvořili vězni.

Hrad Starý Bernštejn

V oblasti mezi Doksy a Dubou tvoří bezesporu nejtypičtější dominantu kuželovitá čedičová hora nad vsí Vrchovanami, korunovaná hranolem zdiva hradu Starého Bernštejna. Ten patří mezi mladé hrady, protože jeho založení spadá až do počátku 15.století. Nevelká rozloha skalnatého vrchu a jeho nepřístupnost dovolily umístit zde pouze obydlí panstva a nezbytné čeledě, hospodářská stavení byla rozložena na plošině přerušující svah kopce poněkud níže pod skalou. Z předhradí, do něhož se vstupovalo od východu branou chráněnou okrouhlou baštou v nároží hradební zdi, se zachovaly jen nepatrné zbytky. Od předhradí k vlastnímu hradu vedla již jen pěšina podél skály s dolním hradem, odkud bylo možno přístupovou cestu snadno hájit. Dolní hrad se skládal z nevelkého nádvoříčka, uzavírajícího hrad půlkruhovitě na severovýchodní straně a bezpečně ovládajícího přístup k hradu po severním a východním svahu, z protáhlého patrového stavení s valeně klenutými místnostmi v přízemí a ze skalního ostrohu, z něhož mohl být hrad chráněn proti přepadu od jihozápadu. Z prvního patra budovy dolního hradu se pak přecházelo do horního hradu, jímž byla obytná věž na skále, tyčící se příkře ještě několik metrů nad dolním hradem. Jak svědčí pozůstatky stavby, mělo vlastní obydlí pánovo nejméně dvě podlaží. Ve spodním je dosud dobře zachovaná místnost sklenutá valeně s lunetami, s dvěma okny a sedátky ve výklencích, horní patro je již z větší části rozrušeno.

Hrad Stohánek

Kopcovitý zalesněný kraj pod jižními svahy Ralska a Děvína patřil ve 14. a 15. stol. k vartemberským državám. Při dělení majetku byl v době husitské postaven v lesích u vsi Svébořic (8 km severovýchodně od Mimoně) hrad Stohánek, který je poprvé doložen v roce 1431. Hrad zčásti vytesaný do skály a zčásti zřejmě dřevěný, byl postaven na osamoceném pískovcovém skalisku, zdvíhajícím se asi 20 m nad okolní terén. Přístupová cesta vedla po mírnějším severním svahu, ale po branách a opevnění se nezachovaly žádné stopy. Zmizely také všechny budovy vlastního hradu na temeni hradiště, a dokonce i místnosti vytesané do skály byly pozměněny v 18. stol., kdy na bývalém hradě bydlel poustevník.
Hrad Stohánek funkci feudálního sídla neplnil dlouho. Již v roce 1432 ztratil význam jako centrum samostatné državy. Za lužického vpádu v roce 1444 byl zbořen a zřejmě zůstal v troskách.

Hrad Svojkov

Nedaleko od hradu Sloupu, na okraji obce Svojkova, stával skalní hrad Svojkov. Proti mohutnému Sloupu je to objekt nevelký, který ani v historii zdejší oblasti nehrál nikdy příliš důležitou roli. Z rovinky pozdějšího zámeckého parku vystupuje asi do výše 20 metrů pahorek, na jehož vrcholu je protáhlá, jen několik metrů široká a 13 m vysoká skála, zakončená jakousi skalní věžičkou. Obezděním prostoru pod skálou na vrcholu pahorku vznikla při delších stěnách skály dvě malá nádvoříčka s dosud zachovanou severní zdí východního nádvoří. Obytné prostory byly jednak opřeny jako dřevěné stavby o skály, jednak vytesány ve třech patrech nad sebou do skály a spojeny v pískovci vysekanými nebo dřevěnými, ven vysunutými schody.
Kdy byl hrad Svojkov postaven, není známo. Jeho prvním historicky doloženým držitelem a zároveň majitelem vsi Svojkova byl v roce 1371 Ježek ze Svojkova, snad jeden z berkovských manů. V roce 1445 byl hrad vší pravděpodobností dobyt a vypálen, zakrátko opraven a opět obýván. V roce 1750 jej koupil Josef Maxmilián Kinský a natrvalo jej připojil k sloupskému panství.

Hrad Šaunštejn

Hrad Šaunštejn byl postaven 8 km severozápadně od České Kamenice na strmém a táhlém skalním bloku, který je dole kompaktní, nahoře však rozeklán ve skalky propojené můstky. Uprostřed je průrva, kterou se vystupovalo po žebříčku. Při vchodu je vytesaná dlouhá místnost rozměrů asi 1x3 m s mnoha nápisy a letopočty z pozdější doby, za ní byla odkryta kruhová pec. Nahoře je vyhlouben čtverhran (4,5x6 m) pro hlavní věž. Částečně pod ním je místnost přístupná od západu po ochozu, veliká asi 2x4 m s kamenným sedátkem či policí. Za uvedeným čtverhranem je nejzajímavější část hradu, v pískovci vylámaná džbánovitá dutina do hloubi tří metrů s otvorem o průměru necelého metru, považovaná za cisternu nebo i hradní vězení. Na severním i jižním konci skalního bradla jsou náznaky někdejších hlásek. Obydlí posádky byla přistavěna dole ke skále, jak dokazují četné otvory pro břevna. I malé skalky jižně od hradu ukazují jisté úpravy.
Hrad Šaunštejn vznikl jako správní středisko malého území v době kolonizace tehdy pusté oblasti někdy koncem 14.stol. a plnil i strážní funkci při cestě od Hřenska a při tzv. České silnici. Hrál tehdy i dost významnou vojenskou úlohu, kdy se saský kurfiřt snažil získat toto území s mnoha skalními útvary a řady hradů. Kdy hrad přestal být trvale obýván, se neví, ale stalo se tak asi v klidnějších dobách koncem 15. a v 16.stol., kdy pozbyl významu jako pevnost.

Hrad Velenice

Obec Velenice, o níž jsou zprávy z roku 1399, leží 4 km severně od Zákup podél Svitavského potoka, v údolí hlubokém několik metrů, které se táhne od severu k jihu. Západně od obce svírá hlavní údolí s postranním úvalem místy téměř svislými stěnami ohraničený jazykový ostroh, pohodlně přístupný pouze od severozápadu, kde přechází v rovnou náhorní plošinu. Na ostrohu stával nevelký hrad, jehož zbytky jsou zde patrné dodnes. Nejzazší část ostrohu byla chráněna čtverhranou věží, z níž se zachovalo zdivo asi do výše 2 m. Dále k severu jsou základy přibližně čtvercového obytného stavení, do skály vytesané sklepení a příkop, přetínající ostroh napříč.
Ve 14.století patřily Velenice i hrad v jejich sousedství Pancířům ze Smojna, pravděpodobně jako manství pánů z Lipé. Zprávy o Velenicích jako žitavském manství svědčí o tom, že hrad vznikl ještě v době, kdy Žitava patřila Ronovcům, tedy před rokem 1319. V této souvislosti nelze ani vyloučit možnost, že velenický hrad byl původním rodovým sídlem Pancířů ze Smojna, tedy Smojnem...
O osudech velenického hradu za husitských válek, a pak za válek zdejší šlechty proti lužickým městům, se téměř nic neví. Samostřílové šipky, nalezené v prostoru hradu, svědčí o jeho dobývání a je tedy možné, že zanikl za odvetných tažení Lužičanů do severních Čech ve 40 letech 15.stol., pokud ovšem nalezené střely nepocházejí již z roku 1385, kdy byl hrad údajně rovněž obležen. Pozdější zprávy o něm se asi spíše vztahují ke dvorci v obci.



Hrady 1

23. dubna 2008 v 11:49 Tipy na krátký výlet

Hrad Bezděz

Hrad Bezděz (13 km od Dubé) patří k našim nejcennějším hradům, zaujímá mezi hrady našeho kraje mimořádné postavení. Vděčí za ně starobylé historii a své výjimečné poloze. Sopečná činnost minulých geologických období dala zde vzniknout dvěma homolovitým vrchům, na vyšším - Velkém Bezdězi - byl postaven hrad. Vznikl jako raně gotická pevnost na ochranu královských statků proti rozpínavosti šlechty. Založil jej v roce 1264 panovník Přemysl Otakar II., dokončen byl v roce 1279. Raně gotickou podobu si hrad udržel až do doby Albrechta z Valdštejna, který se pokusil Bezděz ve 20 letech 17. století přeměnit na moderní pevnost, ale dílo nedokončil. V roce 1627 sem Valštejn přivedl augustiniánský klášter z Bělé a o pět let později sem přivedl montserratské benediktiny. V roce 1662 hrad přeměněn na klášter, po zrušení kláštera Josefem II. byl pak hrad ponechán osudu a měnil se ve zříceninu. Po roce 1844 byla upravena velká věž a opraven královský palác. Velká věž, vysoká přes 40 m, dnes slouží jako vyhlídka, nápadná je i přes 20 m vysoká Černá věž. Nejcennější částí je gotická kaple, prohlédnout si můžeme i purkrabský palác, původní zeď s cimbuřím i kapličky křížové cesty u přístupové trasy..

Hrad Čáp

5 km západně od Dubé stával hrad Čáp, zakladatelem byl pravděpodobně na sklonku 14. století Jindřich Berka z Dubé. V roce 1402, při dělení pozůstalosti, jmenován majitelem jeho syn Václav Berka z Dubé. Je to první a zároveň poslední písemná zpráva o hradu. Ačkoliv je Václav Berka ještě mnohokrát připomínán, již nikdy neuvádí jako své sídlo hrad Čáp a většinou se nazývá podle Zakšína. Zdá se, že část svého majetku prodal i s hradem, nebo mu malý hrad v opuštěné krajině nevyhovoval. Čapské zboží se v první čtvrtině 15. stol. stalo součástí arcibiskupského panství Helfenburka a koncem 16. stol. je koupil Jan z Vartemberka...
Rozlohou se malý hrad dělil na dvě části, předhradí, opevněné náspem a příkopem, bylo odděleno od vlastního hradu příkopem vytesaným ve skále. Do pískovcové skály byly vytesány i sklepy a cisterny. Podle zachovaných stop ve skále můžeme předpokládat, že stavení hradu i většina jeho opevnění byly ze dřeva, jako tomu bylo i u jiných hradů postavených v této době v podobném terénu..

Hrad Děvín

Vrch u obce Hamru (11 km severovýchodně od Mimoně), na jehož hřebeni dosud stojí zbytky kdysi pevného hradu Děvína. Vlastní historie hradu v nějdejším Boleslavsku začíná ve 13.stol. Široké údolí až k pohraničním hvozdům bylo tehdy v rukou rodu Markvarticů a pravděpodobně oni byli ještě před rokem 1250 zakladateli hradu...
Celková dispozice hradu, daná terénem a obrannými potřebami, byla zřejmě dovršena ve 14.stol. a pak se již měnila jen málo. Vlastní hrad umístěný na vyšší části elipsovité plošiny, tvořila hranolovitá věž s připojenou budovou paláce, které uzavíraly nejširší jihozápadní stranu protáhlého nádvoří, chráněného z ostatních stran srázem a vysokými hradbami. Hluboká studna na nádvoří zajišťovala zásobu vody pro případ obléhání. Vstup do horního hradu byl možný pouze branou ve věži z níže položeného předhradí. Toto rozsáhlé prostranství tvaru trojúhelníka, jehož jednu stranu tvořil palác s věží, bylo opět z obou dalších stran opevněno hradbami nad svahem. V nejužším místě tvořily hradby parkán, zabezpečený ještě válcovou strážní vížkou stojící mimo. Jediná přístupová cesta do předhradí vedla na jihovýchodě pod hradbami hlavního nádvoří a v místech paláce byla uzavřena dvěma branami. K její ochraně sloužila hranolová bašta, vystupující z hradební zdi, a skalní výstupek na severozápadním cípu hřebenu, upravený v plošinku s cimbuřím....
Dnes jsou obě nádvoří porostlá stromy a zbytky silných zdí z hrubě opracovaného pískovce jen dávají tušit někdejší mohutnost nikdy nedobytého hradu.

Hrad Dubá

Slovanské osídlení v Dubé je nálezy doloženo od 11.století. Do historie Dubá vstupuje roku 1253, kdy náležela rodu Načeplukoviců, jejichž první známý předek Načepluk vystupuje v letech 1192-1197 jako svědek v listinách pro klášter v Plasech a v zakládací listině kláštera v Teplé...
Ve 13.stol. vystavěl syn Častolova Žitavského Hynek na ostrohu u rybníka při cestě do České Lípy hrad. Od té doby si příslušníci nejmocnější větve Ronovců nazývali z Dubé, i když později tvořila Dubá jen malou část jejich majetku...
Kdy a jak hrad Dubá zanikl, se neví. Podle nezaručených zpráv z konce 18.stol. byly tehdy patrné jeho valy a hrad sám prý měl čtvercový půdorys. Ale již A.Sedláček koncem 19.stol. nenalezl po nich žádné stopy.

Hrad Falkenštejn

Hrad stával severovýchodně od Jetřichovic, přímo nad obcí. Je pravděpodobné, že byl založen na přelomu 13. a 14.století v době rušné kolonizační činnosti Michaloviců v této oblasti, prováděné z hradu Ostrého..
Falkenštejn je typickým skalním hradem, z něhož se do dnešní doby zachovaly jen prostory vytesané ve skále. Byl chráněn strmými dvahy hradního vrchu a vstup do hradu byl ztížen uzávěrami mezi skalisky, po nichž se zachovaly ještě zářezy ve skalách. Ústřední místností byla síň kdysi zastropená a dnes otevřená, s okenním výklenkem na severní straně. Hned vedle této síně je kaple se zaobleným kněžištěm a kamenným oltářem, orientovaná směrem k východu. Na vrcholu skaliska jsou ve skále stopy po dřívějších dřevěných budovách. Nad zmíněnou síní stával zřejmě hradní palác, poněkud stranou bašta a další stavení. Hrad neměl vlastní studnu, potřebná voda se zachycovala v cisterně, která je, zčásti zasypaná, ale také ještě patrná.

Hrad Frýdlant

Na jihovýchod od obce Kvítkova (5,5 km jižně od České Lípy), na okraji pískovcového dolu zvaného Peklo, jsou dodnes zachovány zbytky hradu Frýdlantu, kterému se lidově říká Pustý hrad. Celé původně zalesněné území patřilo ve 13.století Ronovcům. Tento významný český rod se rozdělil v polovině 13.stol. na několik větví. Hrad Frýdlant byl postaven na počátku poslední čtvrtiny 13.stol. a drželi jej společně synové Častolova ze Žitavy, Hynek a Albert z Frýdlantu...
Hrad Frýdlant, který je dodnes těžko přístupný, byl postaven na pískovcovém ostrohu a dobře opevněn. Měl dva příkopy, přes něž vedl padací most. Dlouho se zachovaly zbytky hradeb na západní straně, kde byly zřejmě nejdůkladnější a nejvyšší. Vlastní palác byl patrně dřevěný, a proto z něho nezůstalo nic. Na temeni skály jsou však v pískovci patrny prohlubně, snad původní sklepy. Směrem do údolí Pekla vedla úzká, ve skále vytesaná ulička, uzavřená zvláštními vraty a chráněná pískovcovým balvanem. Tento úzký sestup sloužil hradní posádce jako nejkratší a nejbezpečnější cesta pro vodu.
Hrad Frýdlant zanikl buď za husitských válek nebo při lužickém vpádu roku 1444. Poslední zpráva o něm je z roku 1575, kdy se uvádí při panství Nový Zámek jako pustý.

Hrad Frýdvald

Hrad Frýdvald stával nad údolím říčky Kamenice (3 km východně od České Kamenice) na vysoké skále z šikmo položených sloupů. Býval považován za první kamenický hrad, což však není písemnými prameny bezpečně prokázáno. Zbytky hradu jsou skromné a je těžké z nich určit jeho dispozici, protože Frýdvald byl většinou ze dřeva. Na severozápadě objektu byla hradba, níže nad cestami val s palisádami, na jihu spadá skála svisle do hlubiny, kde teče říčka Kamenice, na východě bylo využito za strážnici mocné skalisko. Dřevěný palác měl frontu k jihu. Na hradě je zachován již jen sklípek a sporé zbytky zdiva.
Hrad Frýdvald založili patrně Michalovicové v polovině 14.stol. na ochranu lužické cesty, jež vedla severně od něho k Chřibské. Počátky zániku hradu spadají do 40.-60. let 15.století, kdy zdejší oblast těžce postihly výpravy lužických měst. Jejich tažení v letech 1440, 1444, 1467 způsobily škody i na Frýdvaldě, který v té době naposled plnil svou vojenskou funkci.

Hrad Chudý hrádek

Nad soutokem dvou potoků, které protékají skalnatými údolími od Drchlavy a Dřevčic (6 km severozápadně od Dubé), stálo na náhorní ostrožně v mladší době hradištní slovanské hradiště. Bylo přístupné pouze z jihu, kde je chránil dodnes zachovaný, stromy a křovím porostlý obloukovitý val, dlouhý asi 150 m, vysoký 2-4 m. Před ním je ještě dnes patrný příkop. Val původně uzavíral trojúhelníkovou ostrožnu a na jeho obou koncích byly příkré skalní stěny, spadající do Dolského údolí a do údolí k Dřevčicím.
Tato výhodná strategická poloha byla znovu využita ve středověku, kdy zde vznikl hrad Hrádek, později zvaný Chudý hrádek. První zpráva o něm je z roku 1391 za Jindřicha Berky z Dubé. Poslední zpráva o Chudém hrádku je z roku 1622, kdy Jan Jiří z Vartemberka byl odsouzen pro účast na českém stavovském povstání ke ztrátě veškěrého jmění...

Hrad Jestřebí

V širokém údolí táhnoucím se od Starých Splavů k Zahrádkám (8 km jižně od České Lípy) vystupuje ze středu roviny do monumentální výše skalní hrad Jestřebí. Místo pro jeho stavbu bylo vybráno velice důmyslně. Nejbližší kopce leží daleko za čarou dostřelu středověkých zbraní, okolní otevřená krajina znemožňovala nepříteli skrytý příchod ke hradu, rozsáhlé močály někde přiblížení obléhatelů vůbec vylučovaly. Přístup k vlastnímu hradu vedl po příkrém svahu nevysokého kopce, na němž se tyčila do výše 30 m skála se svislými nedobytnými stěnami. Hrad sám byl postaven na dvou stupňovitých plošinách skály, přístupných pouze dřevěnými schody.
Jestřebí patří mezi nejstarší hrady na Českolipsku, vybudované prvními generacemi Ronovců. Jeho zakladatelem byl se vší pravděpodobností Jindřich ze Žitavy, bratr Chvala z Lipé, nebo jeho syn Jindřich z Dubé, jenž se poprvé nazýval po Jestřebí roku 1295, to je první zpráva o hradu. V první polovině 16.stol. přestal být hrad obýván, tudíž neudržován a rychle pustl.
Pozůstatků z hradu do našich dnů se zachovalo málo. O jejich existenci svědčí jen části obytných budov na předním i zadním, o 11 m vyšším hradu, vyhloubené do pískovcové skály. Rovněž z hradního zdiva zůstaly jen malé zbytky na několika místech po obvodu. Nepříliš pevná skála podléhala během staletí povětrnostním vlivům a rozpadávala se. Jak dosvědčují zprávy i rytiny, na skonku 18. a na počátku 19.stol. vypadal hrad podstatně jinak než dnes.

Hrad Jiljov

V těsné blízkosti obory u zámku Vřísku, poblíž Holanského rybníka a mlýna, nad Dolským potokem (7,5 km jižně od České Lípy), stojí skála, rozdělená na dvě části. Z nižší vedou na vyšší vytesané schody, které pak pokračují úzkou skalní stěnou až na vrcholek. Tam jsou zachovány zbytky základů po středověkých stavbách. Nejdůležitější z nich bylo malé nepravidelně čtvercové stavení, jehož základy jsou vytesány asi 1 m hluboko do skály. V jihozápadní části jsou na vrcholku stopy základů po dalším stavení. Na jižní straně je ve skále vytesaný výklenek, v němž se zachoval otvor pro trám. Zdejší malý skalní hrad, přirozeně chráněný především pískovcovou skálou a obehnaný příkopem a valem, jehož osa je přes 50 m dlouhá, byl dřevěný se srubovými stavbami.
První písemný doklad o hradě je z roku 1388, kdy se připomíná jako jeho majitel Hrdoň z Jiljova a v roce 1391 pak Hynek z Dolan. V roce 1454 se Jiljov přopomíná naposledy jako obydlený. Zanikl patrně někdy koncem první poloviny 16. století.

Hrad Klinštejn

3 km severozápadně od České Lípy, na jižním okraji obce Horní Libchavy se zvedá kuželovitý vrch zvaný Viniční, někdy též Třešňovka. Na jeho vrcholu jsou zachované pozůstatky vyhlídkového pavilónu z roku 1889, postaveného tehdy na místě staršího glorietu z roku 1856. Tyto romantické úpravy zřejmě setřely téměř úplně stopy po středověkém hradu Klinštejnu. Existenci hradu dokládají vedle nepříliš průkazných nerovností terénu spíše nálezy středověkých předmětů. Ani lokalizace jména hradu Klinštejna na vrch u H.Libchavy nemá žádoucí průkaznost a dosud je spíše hypotézou než jistotou...
Jako držitele hradu uvádějí prameny nejdříve potomky Záviše ze Stružnice Bohuňku a Půtu ve 40 letech 14.stol. K nevelkému klinštejnskému panství patřilo tehdy jen několik obcí - Horní a Dolní Libchava, Skalice, Volfartice, Stružnice a Žandov. Ještě v průběhu 14.stol. se však příslušníci rodu o svá zboží rozdělili a drobné statky přešly brzy na rody jiné. Pouze dvorec v H.Libchavě a část Skalice drželi potomci pánů z Klinštejna až do počátku 16.stol. V té době byl však již hrad dávno v rozvalinách. Snad zanikl za válek husitských, možná byl opuštěn dříve, neboť po roce 1375 se o něm prameny již nezmiňují.

Hrad Milštejn

V části Lužických hor stával na pískovcové skále uprostřed hlubokých lesů, táhnoucích se na sever od Cvikova k vrchu Luž na česko-německém pomezí, hrad Milštejn (8 km severovýchodně od Nového Boru). Třebaže se o jeho počátcích nedochovaly žádné zprávy, válcová obranná věž, jejíž zbytky se ještě před 200 lety tyčily nad krajinu, napovídá, že hrad vznikl na přelomu 13. a 14. stol.
Tvar skaliska, z něhož se původně vypínaly tři vrcholky, určil nepravidelný půdorys hradiště, obehnaného pevnou hradbou se střílnami, která vyplňovala i průrvy mezi skalami. Dvojice bran, jedna vytesaná do pískovce a druhá zděná, umožňovala přístup do hradu od severozápadu. Areál hradiště se skládal z nižšího předhradí a výše položeného hlavního nádvoří s věží a cisternou na zásobu vody. Po ostatních stavbách, především po obytném paláci, se nedochovaly žádné pozůstatky.
Již na konci 16.stol. byl hrad zcela pustý a po třicetileté válce dokonala lidská ruka dílo zkázy. Lámání pískovce, vhodného na výrobu mlýnských kamenů, podle nichž dostal již ve středověku vrch své jméno, se rychle rozmáhalo, až v 19.stol. nabylo téměř průmyslových forem. Těžbě musely ustoupit nejen věžě a ostatní zdivo otřesené výbuchy náloží, ale lom pohltil i část skály, na níž hrad stával. Dnes již existenci hradu Milštejna připomínají pouze skromné zbytky hradeb mezi skalami.

Zámky 2

16. dubna 2008 v 12:32 Tipy na krátký výlet

Zámek Skalsko

9 km jižně od Bělé pod Bezdězem leží ves Skalsko, která se objevuje v pramenech poprvé v roce 1352, kdy se zde připomíná fara kameneckého děkanátu....
Po polovině 17.stol. postavili Servité ve Skalsku barokní zámek, pravděpodobně jako letní sídlo. Byla to jednopatrová nepravidelná trojkřídlá budova, obrácená hlavním průčelím, uprostřed něhož byl klenutý průjezd, do vsi. Z křídel ohraničujících čestný dvůr bylo severovýchodní lichoběžníkového půdorysu, kratší jihozápadní bylo obdélníkové....
Zámek při stálém střídání majitelů po zrušení kláštera servitů velmi sešel, a proto jej dal J.Wurzel roku 1878 přestavět. Přestavba v pseudorenesančním slohu původní vzhled zámku setřela. Nejradikálněji se změnilo jihozápadní křídlo, které bylo rozšířeno a prodlouženo. V jeho prvém patře zřízena velká jídelna a postaveno dvojramenné schodiště s terasou, které ji spojovalo se zahradou. Také v ostatních částech zámku byla původní dispozice místností změněna. Z původní budovy se zachovalo jen několik klenutých místností v přízemí...

Zámek Sloup

3 km jihovýchodně od Nového Boru nedaleko skalního hradu Sloup byla v roce 1596 upravena část poplužního dvora na nevelký panský dům, označovaný někdy jako zámek. V roce 1630 jej noví držitelé panství, Kolovratové, přestavěli, ale zůstal jako dříve hrázděný a nepříliš výrazný. Proto přistoupil v letech 1730-1733 zámožný majitel Sloupu Josef Maxmilián Kinský ke stavbě barokního zámku na okraji vsi. Nový zámek měl půdorys ve tvaru písmene H. Hlavní budova i obě boční křídla jsou jednopatrové, kryté mansardovými střechami. Střední rizalit v ose průčelí je ukončen tympanonem a atikou. Tu zdobí sochy postav z řecké mytologie. Od prostranství před kostelem odděloval zámek čestný dvůr, ohraničený ze stran přízemními budovami. Za zámkem se rozkládal park, v jehož ose byla v polovině 19.stol. postavena kašna se sochou Neptuna. Za branou parku vedla rovněž v ose zámku lipová alej k pohřební zámecké kapli Jana Nepomuckého...
K novým úpravám došlo koncem 20 let 19.stol. za Karla Kinského. Tyto úpravy vnesly zejména do interiérů prvky empíru. V držení Kinských zůstal zámek až do druhé světové války. Dnes je v něm umístěn domov důchodců.

Zámek Stráž pod Ralskem ( Vartemberk )

Třebaže hrad Stráž (7 km severovýchodně od Mimoně), dříve nazývaný Vartemberk, nebyl nejstarším sídlem Markvarticů, stal se významným tím, že dal, podobně jako jihočeský Rožmberk, jméno mocnému panskému rodu, pánům z Vartemberka, jehož jednotlivé větve po staletí ovládaly rozsáhlé oblasti severních Čech...
Nevysoký vrch ze tří stran obtékaný Ještědským potokem měl výhodnou polohu v místě, kde se na dálkovou záhvodskou cestu, směřující od Bělé na Jablonné v Podještědí a dále do Lužice, napojovala druhá cesta od Mnichova Hradiště. Zakladatelem hradu byl nejspíše Markvart z Března, v pramenech se však objevuje poprvé s označením "z Vartemberka" až roku 1281 jeho syn Beneš. Hrad býval při častém dělení vartemberských panství samostatným údělem a sloužíval zpravidla i jako panské sídlo. Zbytky starého zdiva, překryté pozdějšími přestavbami připomínají jeho pevnost. Ze strany od městečka byl chráněn náspem a příkopem, přes nějž vedl padací most ke vstupní bráně. Kolem objektu se mezi hradbami a vnějším palisádovým valem táhl parkán. Zbytkem opevňovacího systému je stará bašta v severní části....
Hrad, který ještě před koncem první poloviny 16.stol. měl několik věží, již nevyhovoval nárokům Hiršpergárů na pohodlné bydlení, a proto byl v roce 1563 přestavěn na renesanční zámek. Padací most přes příkop byl nahrazen kamenným, věže strženy a nad vstupní branou vznikla zámecká kaple s malou věžičkou. Dvoupatrové budovy se sgrafitovou rustikou obklopily ze tří stran bývalé přehradí a s hospodářskými stavbami v zadním traktu uzavřely čtvercové nádvoří. Obytná stavení pak pokračovala po západní straně horního hradu, jehož zbytek byl zbořen a pozemek přeměněn v zahradu. Tuto podobu si zámek udržel s malými úpravami až do současnosti.

Zámek Stvolínky

Nejstarší zprávy o vsi Stvolínkách (jinak též Stvolenec, Stvolénky, Stvoleník, později i Drny nad Bobrovou, Drum) sahají do roku 1197, kdy ji vladyka Hroznata daroval jakémusi Zdeslavovi a jeho bratrům. Kde dříve stával vladycký dvorec byla postavena stvolínecká tvrz, která se však připomíná až v roce 1505. Podle uměleckohistorického průzkumu se z této nejstarší tvrze zachovala část suterénu nynějšího zámku. Roku 1444 podnikli Lužičané trestní výpravu a dobyli a spálili ves Stvolínky i tvrz. Ta však byla brzy obnovena a poprvé připomínaná právě toho roku 1505. V letech 1520-1538 dala Anežka z Helfenštejna renesančně tvrz přestavět. K původní gotické tvrzi bylo východním směrem přistavěno nové křídlo a z téže doby jsou i zbytky věžovité budovy, představěné před středověkou hradební zeď při můstku přes příkop v severním traktu. Kolem roku 1575 byla přistavěna ke gotickému jádru tvrze na západě další renesanční část a současně na západ prodlouženo i gotické věžovité stavení. Na počátku 17.stol. bylo dostavěno nové východní křídlo a přestavěny arkády, nesoucí v prvním poschodí ochoz. Tak byla dokončena renesanční přestavba stvolínecké tvrze na renesanční zámek.
Renesanční zámek byl za třicetileté války těžce poškozen. Maxmilián Rudolf Šlejnic začal v roce 1651 nejdříve se stavbou hospodářských budov a teprve v letech 1655-1663 dal zámek přestavět ve slohu raného baroka. Přestavba sjednotila zámek v ucelenou hmotu kolem uzavřeného čtyřúhelného nádvoří s otevřenými arkádami v přízemí na jihu a severu a s arkádami v prvním patře po všech stranách nádvoří. Vnější vzhled zámku byl pak ještě v letech 1722-1733 upravován. Stvolínky se staly letním sídlem litoměřických biskupů...
Stvolínecký zámek byl roku 1851 částečně vnitřně upraven, k dalším úpravám docházelo postupně do konce 19.stol., byl zasypán původní příkop a rozšířen park. Zámek je typickým příkladem raně barokní architektury, která však ve svém jádru uchovává cenné zbytky z gotického a renesančního období...

Zámek Svojkov

V první polovině 17.stol. byl v sousedství opuštěného starého hradu Svojkova (4 km jihovýchodně od Nového Boru) postaven zámek. Jeho zakladatelem byl pravděpodobně již Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat, protože z 30 let 17.stol. jsou nejstarší zprávy o jeho pobytu ve Svojkově....
Vzhled budovy, stojící až do poloviny 20.století, nasvědčoval tomu, že za pozdějších majitelů, ale ještě v éře barokního slohu, byl zámek stavebně upravován. Byla to jednopatrová budova obdélného půdorysu se středním převýšeným rizalitem, kryjícím široké schodiště. Stavba byla zakončena mansardovou střechou. Kolem zámku byl upraven rozsáhlý park, do něhož byl pojat i pahorek se středověkým skalním hradem Svojkovem..
Od 18.stol, kdy se Svojkov stal součástí majetku hrabat Kinských, byl svojkovský zámek ve stínu jejich honosného sídla ve Sloupu a sloužil jen občasnému pobytu vrchnosti. Po druhé světové válce byl Svojkov konfiskován a určen pro domov důchodců. Při adaptaci objektu v roce 1958 došlo však k požáru a pozůstatky shořelého zámku byly strženy.

Zámek Valdštýnsko

3 km západně od Bělé pod Bezdězem v lesním revíru Valdštýnsku na okrouhlé mýtině, z které paprskovitě vybíhalo osm průseků, dal postavit ve 20 letech 18.stol. František Arnošt z Valdštejna skupinu loveckých pavilónů kolem kaple vysvěcené v roce 1725. Uprostřed mýtiny byla zahrada s kruhovitou vyvýšeninou, na níž stála besídka. U severozápadní aleje byly později postaveny dvě dřevěné sochy granátníků připomínajících valdštejnskou granátnickou setninu za slezských válek v roce 1742, na počátku panování Marie Terezie...
Ještě v roce 1804 byl zde hostem rakouský císař František I., ale v polovině 19.stol. byly již pavilóny sešlé a v roce 1904 byly zbořeny až na dva, které byly přeměněny na myslivnu a stáj, jež stojí dodnes. Z vnitřního zařízení pavilónů se zachoval krb s delfíny, který byl převezen do mnichovohradišťského zámku, kde je vystaven v hudebním salónku.

Zámek Valkeřice

Obec Valkeřice (6 km jihovýchodně od Benešova nad Ploučnicí) vznikla z původních dvou osad - z jižnější a výše položených Erkeřic a z níže položených Pertoltic. Obě se poprvé uvádějí v roce 1363....
V roce 1700 dal vystavět F. A. Špork, údajně na místě tvrze, barokní lovecký zámek. Jeho hlavní průčelí, obrácené k východu, bylo jednoposchoďové, uprostřed s průjezdem vedoucím do nádvoří, nad nímž byl železný balkón. Nad balkónem vystupovala ze střechy čtyřhranná věž ukončená cibulovitou přilbicí. Směrem k západu vedla od hlavního traktu dvě vedlejší křídla, ohraničující nádvoří. V hlavním traktu byl v prvním poschodí sál bohatě zdobený malbami. Od vjezdu do zámku ke kostelu vedla cesta vroubená lipovou alejí. Za zámeckým nádvoří směrem k západu byla ozdobná zahrada...
Roku 1712 získala Valkeřice Šporkova dcera a dřívější rušný život na zámku utichl. V roce 1721 byla část zámku stržena. Od roku 1808 přešel zámek do rukou textilních podnikatelů, byla v něm zřízena přádelna a v polovině 19. stol. došlo při stavebních úpravách, které původní ráz budovy zcela porušily, ke stržení jižní části zámku. Pozůstatek zámku je údajně dům čp. 239.

Zámek Velká Bukovina

10 km severozápadně od České Lípy leží ves Velká Bukovina, která podobně jako blízká Malá Bukovina patřila s výjimkou krátkého přerušení vždy k panství v Žandově. Poprvé je doložena v roce 1454 za Jana z Vartemberka...
Manžel, vnučky Jonáše Pausta z Libštátu, Anny Polyxeny rytíř Jan Brömer dal tvrz, která tam kdysi stála, přestavět někdy kolem roku 1656 na raně barokní zámek, jehož popis se zachoval. Budova byla v přízemí goticky sklenuta a měla dvě dřevěná patra, tvořila dvě křídla do pravého úhlu. Okna měla pískovcová ostění a byla zasklena kroužky nebo šestiúhelníky v olově. Ve štítě byla socha v životní velikosti. Stavbu i s areálem obklopovaly zdi a příkop, na dvoře byl rybník a kašna s pitnou vodou. Mezi rozsáhlými hospodářskými staveními byl i pivovar...
V roce 1796 prodal tehdejší majitel zámek čtyřem okolním zemědělcům a po jejich úpravách a zásazích ztratil zcela charakter panského sídla ( dnes čp. 146 )....

Zámek Vidim

Vidimský zámek (7 km jižně od Dubé) byl postaven v někdejší Horní Vidimi proti kostelu sv. Martina snad roku 1696, podle letopočtu na brance ve zdi parku. Pozdně barokní sloh budovy naznačuje, že zámek byl postaven teprve v polovině 18. století za Sweets-Šporků, takže datum na brance se neshoduje se stavbou. Původně měl obdélníkový půdorys a dvě patra s hranolovou věží s cibulovou bání na severní straně. Východní průčelí s vchodem do parku je zdůrazněno vystupujícím rizalitem, balkónem v prvním patře a vykrajovaným štítem zdobeným vázami. Současně se zámkem byl založen rozsáhlý park s několika stržemi překlenutými můstky. Proti hlavnímu průčelí je zahradní pavilónek. Výzdobu parku doplnily v druhé polovině 18. stol. sochy antických bohů a putti. Poslední úpravy zámku pocházejí z roku 1898. kdy bylo přistavěno pseudobarokní křídlo...

Zámek Vysoká Lípa

8 km severozápadně od České Kamenice leží ves Vysoká Lípa, která je poprvé doložena v roce 1387, kdy patřila k správnímu území nedalekého hradu Šaunštejna...
Jan Pavel z Aldringenu postavil na jižním úpatí Dvorského (Zámeckého) kopce u Vysoké Lípy zámek, který je poprvé uváděn při Janově smrti roku 1666. Dvůr i zámek byly připojeny k bynoveckému panství. Koncem 18. stol. patřil zámek Františku Václavovi Clarymu. V té době sídlil v zámku jen myslivec, ale po zřízení lesovny byl objekt ponechán osudu. Materiál z něho začátkem 19. století použit na stavbu silnice, ale sklepy prý byly patrné ještě koncem 19. stol. Na kopci samém prý Claryové postavili nějaké letní obydlí, které však vyhořelo.

Zámek Zákupy

Každý z hradních a zámeckých objektů našeho kraje má svůj zvláštní rys, ať již v architektuře či ve svém dějinném vývoji. Tak je tomu i u Zákup, které patřívaly k předním panským sídlům v severních Čechách...
Roku 1541 zahájil Zdislav Berka z Dubé výstavbu nového sídla - renesančního zámku. Poloha na vyvýšeném místě i zbytek příkopu, oddělující dosud hlavní zámeckou budovu od předzámčí, jsou pozůstatkem někdejší tvrze, kterou zámek nahradil. Brzy po dokončení stavby zámku roku 1573 vyhořel, byl však rychle opraven...
Na počátku 70let 17.stol. přistoupil Julius František Sasko-Lauenburský k nákladné přestavbě zákupského zámku, ukončené roku 1683. Rozložení hlavní zámecké budovy, tj. čtyři křídla uzavírající nádvoří, nebylo změněno, celá stavba byla pouze zvýšena o druhé patro s reprezentačními sály a soukromými komnatami vrchnosti. Zatímco interiéry řešeny s velkou okázalostí, průčelí zůstalo neobvykle strohé, bez výrazného prostorového členění, typického pro baroko. Plastický kamenný erb nad supraportou připomíná zakladatele zámku Zdislava Berku. Nevelké nádvoří před zámkem, s balustrádou ohraničující příkop a kemenný most ke vchodu, je ze západu uzavřeno hospodářskými stavbami dvora a pivovaru a směrem k městu prostou jednopatrovou budovou. V úpravě interiérů a v budování zahrad kolem zámku pokračovala po smrti Juliuse roku 1689 jeho dcera Anna Marie. Pak byl zanedbáván...
V letech 1850 až 1851 začala rychlá obnova zámku, když si Ferdinand V. zvolil Zákupy za jedno ze svých letních sídel. Vnější vzhled nebyl změněn, ale znovu byly upraveny interiéry, zejména sály a obytné prostory v druhém poschodí a kaple v přízemí...
.

Panská skála

16. dubna 2008 v 11:01 Tipy na krátký výlet
Na okraji obce Práchně, necelých 500 metrů na jih od silnice z Kamenického Šenova do Nového Boru, na pomezí chráněnných krajinných oblastí Lužické hory a České středohoří je nenápadný pahorek ( 595 m ) nazývaný Panská skála nebo Varhany. Pahorek je pozůstatkem nevelkého čedičového návrší, jejíž jméno vzniklo překladem německého názvu Herrenhausfelsen (tj. v překladu panský dům), odvozeného od staršího lidového označení Gerhörnhaus, což se kdysi ve zdejším kraji označovaly strmě čnějící skalní útvary.
Její čedičové těleso vzniklo jako součást rozsáhlé mladé (třetihorní) sopečné činnosti, jejíž produkty prorážely vrstvami horniny, usazených z křídového moře, a představuje lomem otevřené návrší, část povrchového výlevu čedičové horniny (nefelinický bazalit). Hornina skály je pravděpodobně plášťového původu, tj. vystoupila na povrch z hloubky větší než asi 30 km - její stáří bylo určeno na zhruba 30 miliónů let. Vlastní skála představuje zbytek lávového proudu, vylitého do prohlubně (dolíku nebo údolí) v tehdejším zemském povrchu a utuhlého za mimořádně stabilních podmínek. Při stejnoměrném pomalém chladnutí se smršťováním již utuhlé horniny vyvinuly dlouhé, stejnoměrně silné v průměru 20-40 cm, většinou pětiboké nebo šestiboké sloupce, které ve střední části tělesa, dnes odhaleného v lomové stěně, stojí skoro svisle a mají délku přes 20 metrů. V okrajových částech, odhalených dnes např. v jezírku před stěnou, stojí sloupce kolmo na vyšší části svahů údolí, sklánějících se proto šikmo ke středu návrší a vytvářejí jakýsi obrácený vějíř.
Panská skála je nejstarší chráněný geologický útvar na českém území a jedním z nejstarších chráněných území v Evropě vůbec. Chráněnou přírodní památkou je od roku 1953, rozloha celého území je 1,26 ha. Snahy o její záchranu se však datují mnohem dříve již od roku 1878, kdy se stala jedním z hlavních cílů českolipského Exkurzního klubu, ovšem byla dlouho neúspěšná. V roce 1902 založeno v Děčíně Sdružení pro záchranu Panské skály, které pořádáním dobročinných bálů, sbírkami, prodejem těžítek s modelem skály apod. se snažilo shromáždit peníze, za něž by si mohlo najmout nebo koupit, což se jim svým způsobem podařilo 17. listopadu 1906, kdy se s majitelkou dohodli na ročním ochranném poplatku, a pronajali si hlavní stěnu lomu na 6 let s tím, že smlouvu bude možné prodloužit o dalších 6 let. Těžba směla pokračovat jen v předpolí stěny do hloubky, kde později vzniklo malebné hluboké jezírko. Majitelka však okamžitě po vypršení smlouvy lámání sloupů ze stěn obnovila a žádala dvojnásobné nájemné, na něž fond nestačil. Roku 1913 však byla veškerá další těžba zakázána a v roce 1914 lom vykoupen a těžba tím ukončena.
Za války ovšem přes mnohé protesty lámání kamenných sloupů obnoveno a pokračovalo i za první republiky. Dokonce se v roce 1938 objevil projekt, že se celá plocha mezi skálou a silnicí vytěží a postaví se tam turistické zázemí a park - vytěžené sloupky měly sloužit k zabezpečení ostrova Helgoland (ostrov leží u hranic s Německem) a jeho ponorkové základny. V roce 1948 se začalo s konzervací skály, aby se zabránilo pronikání vody mezi sloupce a v roce 1953 byla skála prohlášena za státní kulturní majetek.
Dnes jsou čedičové varhany vyhledávaným cílem turistů, známé také hlavně z tam natáčené pohádky o Pyšné princezně. Pod skálou stojí sloup s Pannou Marií a Ježíškem, postavený před sedmiletou válkou.
Panská skála je ale vlastně jenom boční sopouch sopky. Hlavní kráter je nedaleko, a to hned ve dvou podlažích. Sloupce jsou tu mnohem větší a širší, nemají tak krásnou barvu a jsou hrubozrnější, protože tuhly pomaleji. Ale cesta k tomuto místu není turisticky značená, ale nalézt toto místo jistě stojí za to.

Žandovské desatero z roku 1741

12. dubna 2008 v 12:56 Horní Police a okolí
Roku 1741 vydala Anna Marie Františka, velkovévodkyně Toskánská "Žandovské desatero". Byli to příkazy, zákazy a povinnosti podle nichž se nařizovalo žandovským občanům, aby žili ve dne v noci klidným a tichým životem. Nesměli hubovat, nadávat, klít a hromovat. Nesměli se rouhat, opíjet se, potloukat se v noci po ulicích a tropit při tom neplechy. Zakázány byly hospodské hry a zábavy s muzikou i bez ní, neboť prý vedou k hříchu a neřestem.
Tento řád dále ukládal purkmistrovi a radním aby "žili v jednotě, lásce, vzájemné úctě, pilně se varovali všech nedorozumění, zlé nedůvěry, zášti, nenávisti a závisti". Měli se dále vystříhat svárů a hasteření, nesvornosti a všeho "co dělá zlost a mrzutosti". Na zavolání musili se neprodleně dostavit k zasedání, dobře rozvažovat a nestranně rozhodnout. Z jejich rozhodnutí bylo se možno odvolat k vrchnostenskému úřadu v Polici, pokud byl před tím učiněn pokus o smír. Dalšími povinnostmi pánů radních byl dohled na dodržování měr a vah, dále nad cenami chleba, masa i piva. Ukládat tresty mohla pouze vrchnost, městské radě byly svěřeny postihy. Rychtář s vědomím purkmistra mohl ukládat pokuty do půl kopy grošů. K povinnostem radním náleželo i školství, hlavně dohled nad školní docházkou a nad chováním kantora. Jeho chování muselo být počestné, příkladné a kromě školy měl povinnosti i ke kostelu, kde hrával na varhany a zpíval. Každou neděli dopoledne utichl v Žandově všechen život, neboť všichni, od dětí až po starce, museli do kostela. V té době se nesmělo nic prodávat, kupovat, v hospodách se nečepovalo, všude byl klid.
Podobnými příkazy utužovala vrchnost poddanské řády, případné přestupky byly pokutovány a dvě třetiny těchto pokut odvádělo se do bezedných pokladem paní velkovévodkyně.
Anna Marie Františka, velkovévodkyně Toskánská

Bobří soutěska

11. dubna 2008 v 16:23 Tipy na krátký výlet

Z pohledu geologického

U Louček, asi 3 km východně od Verneřic, si Bobří potok vyhloubil hluboce zaříznuté, úzké erozní údolí v čedičovém tělese, obklopeném rozsáhlým tělesem vulkanických tufů olivnického čediče s vložkami jílovců, vápenců a diatomitů s málo mocnými slojkami uhlí. Čedič se ve dně údolí projevuje nízkým prahem, přes který Bobří potok přetéká peřejí a zčásti jej podemílá, nad ním nad levým břehem se tyčí 30 m vysoká stěna se sloupcovitou odlučností čediče. Z pravého břehu, tvořeného skalním stupněm, spadá úzkým vodopádem z výše asi 6 m voda drobnějšího přítoku. Nad ním stával na svazích Pohorského vrchu tzv. Čertův mlýn. V letech 1860-61 tu v tufové poloze, vycházející přibližně v polovině tohoto svahu, razili štolu s nadějí, že objeví hnědé uhlí. Na to sice narazili, ale bylo silně popelavé a při hoření nedávalo sypký popel. Po opuštění dolu se štola zřítila, voda z jejího zavaleného ústí se připojuje k potůčku a spolu s ním tvoří vodopád.

Z pohledu turistického

Bobří soutěska je od roku 1968 přírodní památkou o rozloze 0,81 ha. Protéká tudy Bobří potok, pramenící na východním svahu Bukové hory. V horní části plyne celkem klidně, pak se hluboce zařezává do čedičového tělesa, rokli svírající až 30 m vysoké skalní stěny. Tak oživují drobné peřeje a kaskády, i menší vodopád. Na dně soutěsky se drží studený vzduch, proto se tu daří chladnomilnějším druhům rostlin (měsíčnice vytrvalá) i živočichům (skorec vodní, mlok skvrnitý). Teplomilnější druhy vegetují na horních okrajích skal. V nižších partiích pak žijí i vzácní motýli (batolec duhový, bělopásek topolový a tavolníkový). Zajímavý je název potoka i soutěsky, protože tu není prostředí, které by bobrům mohlo vyhovovat. Před budováním rybníků ve 14. a 16.stol. Bobří potok protékal za soutěskou bažinatým územím s porosty topolů, jasanů, olší, vrb, tedy krajinou, kterou má bobr rád. Tak je možné, že tu kdysi žili, no kdo ví....
foto Měsíčnice vytrvalá
foto Skorec vodní
foto Mlok skvrnitý
foto Batolec duhový
foto Bělopásek topolový
foto Bělopásek tavolníkový
a že by zde kdysi žili ?

Zámky 1

10. dubna 2008 v 10:02 Tipy na krátký výlet

Zámek Česká Kamenice

16 km výchdně od Děčína leží Česká Kamenice, která byla založena na území patřícímu k hradu Ostrému nejspíše již v poslední čtvrtině 13. století. Písemně je doložena v církevních záznamech v roce 1352.......
V Tyršově ulici v západní části České Kamenice stojí samostatně jednopatrový dům čp. 35, nápadný stupňovitými gotickými štíty. Je to tzv. salhausenský zámek. Písemné prameny o tom, kdo a kdy jej postavil nejsou. Zachovala se pouze tradice zachycená v názvu domu. Spolehlivé je jen to, že zámek vznikl za Salhausenů ( 1516-asi před 1535 ).....
Půdorys zámku tvoří obdélník, ze kterého v průčelí na levém západním rohu vystupuje dopřadu nízká věžička. Fasáda je ozdobena armováním na všech rozích.....

Zámek Česká Kamenice

Datum stavby zámku, který stojí naproti děkanskému kostelu jižně od Mírového náměstí, není písemně doloženo. Stalo se tak bezpochyby brzy po roce 1535, kdy koupil českokamenické panství Bedřich Prokop z Vartemberka........
Půdorys zámeckého objektu je téměř čtvercový. Prostorné nádvoří obklopuje ze tří stran budovy, na kterých je na první pohled patrné, že nejsou stejného stáří. Nejstarší je západní dvoupatrová budova, postavená někdy v letech 1537-1540. V roce 1619 postaveno jižní křídlo, které tvoří samostatný jednopatrový dům, vyzdobený do nádvoří renesančními arkádami, které jsou dnes zčásti zazděny. Na severní straně nádvoří stojí dva menší jednopatrové barokní domy, postavené až v roce 1796, jak dokládá letopočet na areálu jednoho z nich. Východní strana je ohrazena prostou zdí, ve které je brána....

Zámek Doksy

.....na počátku 15. stol. se připomíná Petr z Doks, ale není jisté, zda zde sídlil. Doksy byly společně s Bělou spravovány až do roku 1553, kdy po smrti Jana mladšího Špetle z Janovic bylo bezdězské panství rozděleno. Hrad Bezděz byl již sešlý a nevyhovoval zvyšujícím se nárokům na bydlení a pravděpodobně v této době byl v Doksech postaven renesanční zámek.....
Valdštejnové, v jejichž majetku bylo dokské panství až do roku 1945, si kolem začátku 17. století vybrali dokský zámek za své sídlo. Poté byl několikrát přestavován a moderně zařizován, přesto si zachoval původní renesanční dispozici. K hlavní dvoupatrové budově se připojují jednopatrová boční křídla s nárožními věžemi. Východní věž byla barokně přestavěna, západní křídlo s věží bylo postaveno nově. V zámku byla také kaple sv. Kříže. K posledním radikálním úpravám došlo ve 20. století, kdy byl vnitřek zámku přestavěn.....

Zámek Horní Libchava

4 km severozápadně od České Lípy se táhne podél potoka obec Horní Libchava a pokračuje další obcí již od středověku odlišenou jako Dolní Libchava. Mezi oběma vesnicemi stojí na jihovýchodním okraji Horní Libchavy zámek, kdysi sídlo samostatného dominia. Původní název obce "Libchava" připomínané poprvé v roce 1352 a vyskytující se vedle nového pojmenování ještě ve 14. stol., zněl Chotošť. Podle charakteru někdejšího místního jména lze soudit, že základem pozdější vesnice byl Chotohostův dvorec, nelze však již zjistit, zda právě on se stal předchůdcem dnešního zámku....
Jindřich z Vartemberka postavil pravděpodobně na místě starší libchavské tvrze v roce 1574 dnešní zámek, jenž přes některé úpravy z dob svých počátků - jedna z nich byla provedena podle vytesaného letopočtu v roce 1593 - a přes některé novodobé zásahy si dosud zachovává svůj původní vzhled. Je to obdélně dvoupatrové stavení se sedlovou střechou, se stupňovitými, ještě goticky pojatými štíty a dvěma čtverhrannými věžemi se stanovými střechami na vnější straně. Arkádové loggie na vnitřní straně zámku obráceně k hospodářským budovám a okna, místy sdružená a se společnou nadokenní římsou, dosvědčují renesanční původ stavby....

Zámek Horní Police

9 km západně od České Lípy leží obec Horní Police, která je doložena v písemných pramenech poprvé roku 1273...
V letech 1688-1693 byl starý dvorec za vévody Julia Františka Sasko-Lauenburského nahrazen jednopatrovým barokním zámkem. Jeho dcera velkovévodkyně A. M. F. Toskánská jej dala zvýšit o další patro, přičemž bylo neobvyklým, v podstatě bazilikálním způsobem vyřešeno osvětlení střední chodby oválnými okny v převýšené střední části. Při zámku byl vybudován pivovar s rozsáhlými, dosud zachovanými sklepy......
dobová fotografie zámku
a dnes

Zámek Houska

Dnešní zámek Houska (8 km jihovýchodně od Dubé) byl původně hradem, který se připomíná poprvé v roce 1316. Dal jej postavit někdy mezi lety 1280-1290 Hynek z Dubé. Bezpečnost hradu zajišťovala především jeho poloha. Téměř kolmé stěny skály, na které byl postaven, chránily hrad ze tří stran, pouze jižní stranu, z které byl přístup do hradu, bylo nutno opevnit...
K renesanční přestavbě hradu Housky došlo za Hrzánů, kdy k tomu došlo, nelze s určitostí zjistit. Uvádí se, že přestavbu podnikl v letech 1584-1590 Tobiáš Hrzán, ale není vyloučeno, že šlo pouze o dokončení prací zahájených za jeho děda, také Tobiáše Hrzána....
Po levé straně hlavního vchodu do hradu bylo postaveno schodiště, ploché stropy přízemních komor byly nahrazeny valenými a křížovými renesančními klenbami, úzká střílnová okénka byla rozšířena, první patro bylo po celém obvodu rozděleno na dvě podlaží vložením nové klenby, původní kružbová okna zazděna a prolomena nová, přestavěna komora vedle kaple a upraveno šnekové schodiště mezi kaplí a východním křídlem hradu. Dřevěné pavlače, které pozbyly smyslu, byly odstraněny. Přestavba se nevyhnula ani kapli a její výzdobě. Proměnu hradu na renesanční zámek dokončily štíty budov a rustiková a sgrafitová výzdoba stěn....

Zámek Lobeč

10,5 km jihozápadně od Bělé pod Bezdězem vznikla vesnice Lobeč v krajině osídlené již od mladší doby kamenné, která se stala vladyckým sídlem a manstvím hradu Bezdězu...
Po polovině 17. stol. vystavěl Robert Geraldino přibližně na místě bývalé tvrze, připomínané naposledy v roce 1654, zámek, který se stal jeho sídlem. Za zbytek tvrze je považována vyvýšenina před zámkem na kraji svahu ke vsi, se zachovaným sklepem vytesaným ve skále a vpředu sklenutým...
Na sklonku 17. stol. se panství dostalo do majetku hrabat Věžníků, kteří v roce 1724 přestavěli zámek v barokním slohu do podoby, v jaké se v podstatě zachoval dodnes. Patrová barokní zámecká budova má obdélníkový půdorys a na jejím průčelí je oprostřed rizalit, v jehož střední ose vystupuje v patře balkón s balustrádou kamenných hranatých kuželek. Vstup do zámku je ze dvora, do nějž se vjíždí branou, která na svém štítě nese data úprav. V zámku na schodišti se dosud zachovala kovaná ozdobná mříž se znakem hrabat Věžníků....

Zámek Markvartice

4 km západně od České Kamenice leží ves Markvartice, o které je první zpráva z roku 1281, kdy patřila k panství hradu Ostrému u Benešova nad Ploučnicí. Samostatným statkem se Markvartice staly ještě za pánů z Michalovic, ketří je neznámo kdy, oddělily od osterského panství....
V roce 1568 dali patrně tehdejší majitelé dolnomarkvartického statku Ludvík a Hanuš Schönfeldové přestavět tvrz v renesančním slohu, jak o tom svědčí letopočet na průčelí nad vchodem do zámku...
Areál původní tvrze, jíž se později říkalo též Červený dvůr, se nachází v dolní části obce Markvartice naproti příjezdové cestě k železniční zastávce v prostoru vymezeném silnicí a velkým obloukem potoka. Dnes zůstala z někdejšího komplexu budov jen patrová budova zámku. Novodobá jednoduchá fasáda, kterou zámek dostal někdy na konci 19. století, setřela z něho jakékoliv stopy někdejšího stavebního slohu. Půdorys zámku je téměř čtvercový, v přízemí, rozděleném vstupní chodbou jsou tři místnosti a tzv. černá kuchyň, všechny s klenutými stropy. V patře je do průčelí jedna prostorná místnost a tři menší komory...

Zámek Medonosy

Po zničení staré vsi Medonos (7 km jihozápadně od Dubé) na konci třicetileté války se na toto území vracel život jen velmi pomalu. Noví usedlíci se začali usazovat na novém sídlišti v údolí Liběchovského potoka. Nová ves však rostla jen velmi pomalu. Obrat nastal až roku 1712...
V místech, kde kdysi stávaly středověké Medonosy, byl postaven panský dvůr a sýpka. Hrabě Hubert Karel Pachta z Rájova zde dal zřídit i oboru a u ní postavil kolem roku 1750 barokní lovecký zámek. Zámek měl čtyři křídla, v každém křídle byl ve středu samostatný vchod. Na budově byla věžička se zvonem...
V polovině 19. století lovecký zámek i dvůr vyhořely a později zmizela beze stopy. Posledním zbytkem celého komplexu je bývalá sýpka, která byla přeměněna na myslivnu....

Zámek Mimoň

V roce 1570 vystavěl na náměstí Karel z Bibrštejna nové sídlo, do něhož se mohl uchylovat z odlehlého Děvína. Tento zatím nevelký panský dům se stal základem pozdějšího zámku. V roce 1664 Jan Putz z Adlerthurnu dal tento dům přestavět na barokní zámek. Původně patrová budova, obrácená průčelím do náměstí, byla o jedno patro zvýšena a rozšířena o dvě krátká postranní křídla, směřující do parku k Ploučnici...
Mimoňský barokní zámek se nezachoval, vyhořel při velkém požáru města Mimoně v roce 1806, ale již za několik měsíců byla zahájena stavba nového, úplně dokončená až roku 1829. Rozlehlá dvoupatrová empírová budova obnovila původní dispozici tří křídel, byla však rozšířena o další trojkřídlou empírovou přístavbu napojenou na jižní křídlo. Průčelí starší části, uzavírající celou jednu stranu náměstí, má prostou empírovou fasádu s trojúhelníkovými nadokenními římsami v prvním patře. Poněkud mimo jeho osu je umístěna vstupní brána s prostým pilastrovým portálem. Nad ním vybíhal do námestí balkón s litinovým zábradlím. Nad francouzským oknem, jímž se na něj vcházelo, je kamenný erb rodina Hartigů. Vnější schodiště, po němž se sestupovalo do parku za zámkem, i empírová salla terrena s třemi arkádami ukazují přežívání barokního vkusu ještě do počátku 19. století.....
Po zničení části zámku požárem na konci 40 let 20. století začala rozsáhlá vnitřní přestavba objektu, při níž byl téměř celá interiér až na dvojramenné schodiště vybourán....

Zámek Mistrovice

5 km jižně od České Kamenice leží ves Mistrovice, která byla roku 1950 sloučena s obcí Oldřichov, se poprvé připomíná v městské knize České Kamenice v roce 1412. Bývala původně součástí panství hradu Ostrého, později patřila ke statku Markvarticím....
Ke konci 16. století si Hanuš z Weissbachu ve vsi postavil renesanční zámek. V roce 1764 koupil statek František Oldřich Kinský. Zámek, při kterém byl také pivovar, prodal po roce 1771 zájemcům ve vsi. V roce 1794 pak sloučil statek s českokamenickým panstvím, dvůr zrušil a jeho pozemky rozparceloval. Vznikla na nich nová ves, která dostala jméno po svém zakladateli Oldřichov....
Někdejší zámek, změněný po roce 1771 na selskou usedlost ( čp. 182 ), stojí na hranici dvou bývalých samostatných obcí Mistrovice a Oldřichov. O jeho dalších osudech po roce 1771 není nic známo. Dnes žádné vnější stopy po panském sídle nenese.

Zámek Nový Bernštejn

Zámek stojí na návrší severně od Dubé ve východní části zámeckého parku. Postavil jej na počátku druhé poloviny 16. stol. Adam Berka z Dubé, jenž v roce 1547 při dělení dědictví po otci Alšovi získal na svém podílu jen pustnoucí hrad Bernštejn u Vrchovan a byl tedy nucen vybudovat si nové sídlo. Renesanční zámek měl obdélníkový půdorys v rozsahu pozdějšího středního křídla, přízemí bylo zděné s valenými klenbami s lunetami, které se dosud v této části objektu zachovaly....
Kolem roku 1720 byl renesanční zámek zbarokizován. K dalším, rovněž ještě barokním, úpravám došlo kolem roku 1723. Stavební úpravy v 18. stol. doplnily zámek především o zděné patro a o dvě postranní křídla, uzavírající se středním křídlem, vzniklým z původního zámku, čestný dvůr. Další majitelé Valdštejnové, jimž Nový Bernštejn patřil až do roku 1918, provedli jak na vnějších fasádách, tak v interiérech pseudobarokní úpravy, jimiž zámek dostal dnešní podobu....

Zámek Nový Zámek

Na severní okraji obce Zahrádky, uváděné poprvé v roce 1376, nad Robečským potokem, vytékajícím z Novozámeckého rybníka, stával snad již v poslední čtvrtině 14.stol. tvrz, kterou patrně vybudoval vladycký rod z blízkého Mnichova. Za života Kateřiny z Vartemberka ( zemřela 1552 ) se začalo v Zahrádkách stavět nové přepychové sídlo, zřejmě na místě staré tvrze. Zámek byla velká dvoupatrová budova, čtvercového půdorysu, s vnitřním nádvořím a mohutnými nárožními oválnými věžemi. Podle starých urbářů byly věže původně kryty cihlami. Jan Z Vartemberka, typ renesančního kavalíra, dal nákladně upravit i zámecké interiéry...
V roce 1623 koupil panství Albrecht z Valdštejna a ten dal provést v zámku první barokní úpravy. V objektu bylo tehdy na 60 místností, mezi nimiž dominoval "sál předků", prostupující obě poschodí. Nový zámek byl tehdy obklopen parkem, jehož počátky sahají do první poloviny 17.stol. V parku postupně vznikl cenný soubor plastik, které jsou rozmístěny i v blízkém okolí...
Vincenc Karel Kounic byl velký ctitel přírodních věd (zemřel 1829), za něj byly dokončeny poslední větší úpravy zámku, v jehož okolí vznikly gloriety a letohrádky...

Zámek Obrok

7 km severozápadně od Dubé, na místě zaniklé osady Obrtky, doložené poprvé v roce 1367, stával od poloviny 16.stol. vrchnostenský dvorec. V roce 1593 ho koupil Jan z Vartemberka a dvůr se stal hospodářským střediskem západního výběžku panství Doksy. Nedaleká myslivna - nevelká přízemní, zčásti dřevěná stavba s barokní mansardovou střechou - sloužila vrchnosti jako příležitostný lovecký zámek. Po roce 1792, kdy dvůr s ovčínem vyhořel, dal hrabě Vincenc z Valdštejna část pozemků rozparcelovat a předat svým poddaným do dědičného nájmu...
Na jihozápadním okraji nově vzniklé osady Obroku vznikl nový dvůr. Uprostřed hospodářských budov postavil Vincencův syn Arnošt Filip v roce 1827 patrový empírový zámek s valbovou střechou, s plackovými klenbami na pasech v přízemí objektu....

Zámek Páterov

Zámek Páterov v Podolí u Bělé pod Bezdězem dal vystavět pravděpodobně pro odpočinek mnichů, někdy počátkem 18.stol. augustiánský klášter v Bělé pod Bezdězem, jemuž ves patřila. Byla to jednoduchá patrová barokní budova obdélníkového půdorysu, na východě s čtvercovým přístavkem. Stavebníky-mnichy-dodnes připomíná znak augustiánského řádu, vytesaný nade dveřmi. Kaple sv. Moniky z r. 1717 v prvém patře přístavku po zrušení kláštera zrušena a přestavěna na byty. Zámek sám byl připojen k budovám sousedního dvora a sloužil hospodářským účelům....

Zámek Rynartice

8 km severně od České Kamenice leží ves Rynartice, připomínaná poprvé v roce 1457, která byla vždy součástí panství Kamenice...
Na pozemcích původního českokamenického dvora doloženého už v 15.stol. dal postavit nejpozději roku 1748 Filip Josef Kinský jednoduchý lovecký zámek spojený s hospodářskými budovami. Je to patrová stavba ryze užitkového rázu, v níž byl později umístěn lesní úřad....

Sasko-Lauenburští vévodové 1/2006

7. dubna 2008 v 10:30 Mé vyšlé články
K předním vojevůdcům habsburského císařského dvora náležel od počátku třicetileté války kníže Jindřich Sasko-Lauenburský ( Sasko-Lauenbursko, původně slovanské území při nejdolnějším toku Labe, od konce 12. stol. v držbě rodu Askaniů, od roku 1260 samostatné vévodství. Místo někdejšího Lauenburgu se později stal hlavním městem Ratzeburg, dávná Ratiboř ), narozený roku 1586 jako jeden z deseti bratří. Odměnou za služby v poli mu bylo umožněno, aby roku 1623 výhodně získal město a panství Ostrov na Karlovarsku. Tím začalo vytváření rozlehlých pozemkových držav tohoto severoněmeckého rodu v Čechách, neboť Julius Jindřich nejen, že přikupoval další statky, ale roku 1632 se též oženil s Annou Magdalenou z Lobkovic, vdovou po Zbyňkovi Novohradském z Kolovrat a dědičkou panství Buštěhrad, Zákupy a Horní Police s Cvikovem.
V druhé polovině 17. stol. započal s obnovou majetků, které velmi utrpěly událostmi třicetileté války, zejména švédským vpádem z roku 1639. Tato obnova vyvolalal roku 1658 povstání na Cvikovsku i v Zákupech, záhy ovšem energicky potlačené. Mezitím zdědil roku 1656 Julius Jindřich stolec panujícího vévody Sasko-Lauenburského. Do své země se však nevrátil a spravoval je z Čech. Zemřel v roce 1665 v 79 letech, manželka jej o tři léta přežila.
Nástupcem se stal syn Julius František, narozený roku 1641. Ten v 80. letech 17. stol. dokončil a vybavil své rezidence Ostrov a Zákupy a mimo panství Ploskovice (získané už roku 1663) přikoupil v roce 1668 statek Zvoleněves a hned na to i Mikovice ( ty jsou od roku 1923 součástí Kralup nad Vltavou ). Sasko-Lauenburskému vévodství a českým dominiím vládl ze Zákup, kde v letech 1679 až 1685 zbudoval kapucínský klášter s kostelem Ran sv. Františka. Roku 1680, když zakoupil ještě statek Svádov, se jeho severočeskými državami přehnalo velké selské povstání, potlačené vojskem. V roce 1683 se vévoda Julius František vyznamenal při obraně Vídně, obležené Turky, a habsburskému trůnu prokázal i další cenné služby. Roku 1668 se oženil s Marií Hedvikou Augustou, nejstarší dcerou falckraběte Kristiána Augusta ze Salzbachu. Z manželství vzešlo pět dětí, tři však předčasně zemřely. Také Marie Hedvika se roku 1681 rozloučila se životem. Vévoda Julius František zemřel 30.září 1689 na zámku v Zákupech. Pochován byl u piaristů v Ostrově o plný rok později.
Smrtí vévody zanikl po meči sasko-lauenburský vévodský rod Askaniů, který ve své severoněmecké polabské zemi vládl přes půl tisíciletí. Dvě pozůstalé dcery si na Lauenbursko nemohly činit žádné nároky, vlády se tam po ostrých sporech sousedů a dělostřeleckém bombardování sídelního města Ratzeburgu zmocnil vévoda Jiří Vilém Brunšvický.
Navzdory tomu dědictví princezen bylo nevšedně velké. Mladší Františka Sibyla Augusta, narozená 11. ledna 1675, obdržela zámek Ostrov se západočeskými sasko-lauenburskými statky. Starší Anna Marie Františka, narozená 13. června 1672, se stala dědičkou několika panství ve středních a severních Čechách se sídelním zámkem v Zákupech. Poručnictví nad oběma převzal sám císař Leopold I., který péči o ně svěřil knížeti Ferdinandu Augustovi z Lobkovic a jeho choti Marii Anně.

Odkazy

1. dubna 2008 v 11:29 Horní Police a okolí

Odkazy na místní webové stránky

Stačí kliknout na podtržené
Obecní úřad Horní Police, nám. Odboje čp. 12
Základní škola Horní Police, 9. května čp. 2
Stránka školy - ZŠ Horní Police - Spolužáci.cz
Vizovické těsto Mileny Lukáškové z Podlesí 33
Zámečnictví Radka Dolečka z Horní Police, 9. května čp.4
Chovatelská stanice mainských mývalých koček Princes Star rodiny Hrudkové, 9.května 88
Testovací stanice holubů Milana Bizoně z Podlesí 40
Stránky místní kapely TAKNORMAL, ve které jsou : Terezka Cingelová, Honza Kubiš, Káťa Lukášková, Monika Temlová a Lída Šůmová.

Odkazy na webové stránky z okolí

Městský úřad Žandov, Náměstí 132
Obecní úřad Stružnice, Stružnice 69
Zajímavé stránky obcí Stružnice - Jezvé
Oficiální stránky obce Velké Bukoviny
Moc pěkné stránky žandovských hasičů
A stránky hasičů z Velké Bukoviny
Stránky Pivnice Stodoly Goldbachů z Dolní Police 25

A kde se všude píše o Horní Polici?

Povodňový plán obce Horní Police
Svazek obcí Peklo, kde je i naše obec
Požár střelnice Bělá dne 26.11.2005
V historii Žitavy je zmínka o Horní a Dolní Polici
V historii Velké Bukoviny je také zmíněna
Zámecký pivovar Horní Police
Další stránka, kde se píše o pivovaru
Stránky římskokatolického děkanství Č.Lípa, kde je zmíněna H.Police
Sluneční hodiny na budově Kovárny čp.90
Na stránkách Českého středohoří se také píše o H.Polici
Na stránkách památky českolipska se píše o kříži u Bělé
Horní Police na mapách
Požár komína v rodinném domku v Bělé dne 15.2.2008
Obec dostala od státu sochu Jana Nepomuckého - rok 2008
Na stránkách - kostely u nás - je zmíněn náš kostel Navštívení P.Marie
Na stránkách města obce online se píše o pokračování záměru převést ZŠ H.Police městu Žandov
O naší pouti se píše zde
Na stránkách školní stránky.cz je ZŠ Horní Police