Je mnoho slov, která se jinak píší, jinak vyslovují a jinak myslí.

Hrady 2

26. dubna 2008 v 12:16 |  Tipy na krátký výlet

Hrad Ostrý

Zřícenina hradu Ostrého, zvaného též Scharfenstein, stojí 3 km nad Františkovem nad Ploučnicí. Hrad stával na konci ostrohu, obtékaného ze tří stran Ploučnicí, na skále vyčnívající asi 50 m nad její hladinou. Ostroh, na němž byl hrad vybudován, je z olivinického čediče, jenž sloužil i jako stavební materiál pro hradní zdivo. Přístup k němu byl pouze ze severní strany a ztěžovaly jej tři dosud zřetelně patrné příčné hluboké příkopy. Mezi nimi jsou dvě vyvýšená prostranství, na nichž zřejmě původně stávaly hospodářské budovy tvořící předhradí. Za třetím příkopem, na vyvýšeném a mohutném skalním bloku, leží jádro starého hradu. Na pravé straně cesty se tyčí veliký nárožný zděný pilíř, u něhož zřejmě bývala brána. Za ním se vstupuje do prvého nádvoří, na němž při levé straně stávaly patrně obytné budovy. Dále k jihu, na vrcholu skály, stojí dosud mohutně působící zbytky hradní věže válcovitého tvaru, z níž zůstala zachovaná její spodní část asi 8 m vysoká. Za věží se prostírá nevelké druhé nádvoří, jež má na jižní straně dosud mohutné zbytky hradního zdiva asi 160 cm silného. Dále směrem k jihu, nad zákrutem řeky, byl hrad uzavřen další půlkruhovitou zdí, jež vytvářela jakési předpolí. Jádro hradu bylo ohrazeno zdmi přiléhajícími těsně k okrajům náhorního prostoru ostrohu. Délka hradního jádra je asi 95 cm a největší šířka 25 m. Celý tento prostor je dnes poměrně značně zarostlý stromy i keři. Základy zdí jsou však většinou jasně patrné.

Hrad Pihel

4 km severně od České Lípy, na vrcholu čedičového kopce Pihelu nad stejnojmennou vsí, o níž je první zmínka z roku 1396, stával ve 14. a 15.stol hrad Pihel. Jeho zakladatel není znám, ale mohl jím být nejspíše Hynek Zajíc z Házemburka, který se podle něho psal. V průběhu válečných událostí let 1422-1423 byl patrně poškozen nebo zničen. Dá se tak usuzovat z toho, že se v roce 1455 při soupisu majetku Jindřicha Berky z Dubé na Milštejně uvádí Pihel bez výslovné zmínky o hradu. O sto let později, v roce 1552, se jako součást sloupského panství uvádí jen dvůr Pihel.
Z někdejšího hradu zbyl jen zcela nepatrný kus zdiva z lomového kamene na jižní straně hradního vrchu. Na jeho vrcholu je patrná oválná prohlubeň ve skále, nad níž kdysi stály hradní budovy, zbyly po nich porůznu mezi kamením a na zemi zbytky malty. Kromě zaniklých umělých opevnění poskytovaly hradu největší bezpečnost příkré svahy kopce, který asi o 45 m převyšuje okolní krajinu.

Hrad Ralsko

Nejvýraznější dominantou krajiny kolem Mimoně je tefritová hora Ralsko, jejíž zalesněný kužel se tyčí téměř 400 m nad okolí. Na jeho vrcholu stojí pozůstatky stejnojmenného hradu, který patříval k předním oporám Vartemberků, ovládajících až do 16. století celou oblast. Hrad Ralsko se považuje za jeden z nejstarších severočeských hradů, ale není to spolehlivé.
Do skály vytesaná cesta pod jižními stěnami hradních budov procházela dvěma skalními branami a vedla na parkánovou plošinku na severovýchodním nejširším okraji návrší. Z této strany chránila hrad silná štítová zeď a vstup do předhradí s konírnami umožňovala pouze brána nad příkrým, hradbami ještě opevněným severním svahem, zabezpečená z druhé strany okrouhlou baštou. Nad předhradím se vypínala dvoupatrová věž spojená s palácem horního hradu. Z paláce byl po mostě přístup také do prvního patra samostatně stojící hlavní hranolovité věže, která uzavírala areál hradu na jihozápadě.
Čas a nepříznivé povětrnostní vlivy proměnily nekdejší těžko dobytnou pevnost ve zříceninu a lidé, kteří se do rozvalin vydávali hledat bájné poklady, zkáze napomáhali. Zbytky mohutných věží, které se základy zdiva odolaly a přečkaly staletí, jsou zdálky viditelným svědkem slavné minulosti hradu Ralska.

Hrad Ronov

Hrad Ronov stával na vysokém osamělém kopci severně od Blíževedel. Na hrad vedly dvě cesty od Blíževedel a Stvolínek, které se těsně na úpatí spojily a cesta pak prudce stoupala až na vrcholek. Pro svou polohu nemusel mít hrad ani náspy, ani příkopy, postačily vnější hradby, které se dodnes dobře zachovaly. Do hradu se vstupovalo od jihovýchodu první branou, která byla ve věžovitém stavení, jež mělo vnější nároží zaobleno. Podstatné zbytky stavení se zachovaly. Odtud vedla cesta na předhradí přibližně trojúhelníkového tvaru. V jižním rohu stávalo velké, asi 10 m dlouhé stavení obdélníkového půdorysu. Byla to obytná budova, která měla v přízemí střílny a směrem do předhradí dveře. V prvním poschodí byly dvě místnosti, z nichž jižní má ve zdivu zřetelné otisky po vnitřním vloženém srubu. V severní místnosti jsou dveře vedoucí na pavlač, která obíhala celý vnější pás hradeb. Vlastní vnitřní hrad je oddělen příčnou zdí a vstupovalo se do něj malou branou na východě. Uprostřed stával na skále palác, z něhož se zachovaly jen malé zbytky. Později zde byl vztyčen kříž. Vnitřní hrad měl ještě dvě bašty na severozápadní a východní straně a v jihovýchodním rohu stála další čtyřboká obytná věž. Zachovaly se i zbytky sklepů a na západě základy dalšího stavení. Na zbytcích stvaby jsou patrny dvě stavební fáze, starší ze 14.stol. a mladší z poloviny 15.stol.
Dosavadní dohady v literatuře, týkající se založení Ronova, kolísají mezi lety 1200-1420. Za třicetileté války se stal již opuštěný hrad útočištěm obyvatel z nejbližšího okolí, proto neunikl pozornosti Švédů, kteří jej roku 1643 přepadli a vypálili. Roku 1811 se zřítila na jihozápadě část obytného stavení a destrukce hradu pak již postupovala rychle.

Hrad Sloup

3 km jihovýchodně od Nového Boru stojí kdysi na okraji rozsáhlých hvozdů, pozoruhodný skalní hrad Sloup, který vděčil za svůj vznik dvěma okolnostem. Jednak tudy probíhala stará solní cesta z Míšně přes Lipou do Žitavy, jednak sama příroda nabízela výhodné místo v podobě mohutného osamoceného pískovcového bloku, sloupcovitě vystupujícího do výše 33 m z širokého údolí. Pro středověký hrad vybral sloupskou skálu některý z prvních Ronovců koncem 13. nebo počátkem 14.stol. Voda nedalekého potoka byla zadržena do rybníků a vodních příkopů, takže přístup k hradu byl možný pouze po padacím mostě. Průrva na severní straně skály se změnila v malé nádvoříčko s konírnami a studnou, chráněné dvěma branami, z něhož pak nahoru do vlastního hradu vedly příkré schody úzkou slují, po nichž mohli příchozí stoupat pouze jednotlivě za sebou. Dalšího opevnění nebylo téměř ani potřeba.
Z budov, které kdysi na hradě stály, se nezachovalo téměř nic, zato však zůstalo množství místností chodeb vytesaných přímo do skály. Bohužel ani ty se neudržely v původní podobě, neboť byly v 17.stol. různě rozšiřovány a rozmnoženy o další prostory. Tehdy byl také vytesán do skály nový, dosud užívaný vchod do hradu na východní straně skály. Středověkou zajímavostí hradu je hladomorna hruškovitého tvaru, vyhloubená do skály na horní plošině. Stěny tohoto vězení, dnes přístupného otvorem z boku z jižního ochozu, jsou kolem dokola pokryty rytinami a reliéfy, které tu kdysi vytvořili vězni.

Hrad Starý Bernštejn

V oblasti mezi Doksy a Dubou tvoří bezesporu nejtypičtější dominantu kuželovitá čedičová hora nad vsí Vrchovanami, korunovaná hranolem zdiva hradu Starého Bernštejna. Ten patří mezi mladé hrady, protože jeho založení spadá až do počátku 15.století. Nevelká rozloha skalnatého vrchu a jeho nepřístupnost dovolily umístit zde pouze obydlí panstva a nezbytné čeledě, hospodářská stavení byla rozložena na plošině přerušující svah kopce poněkud níže pod skalou. Z předhradí, do něhož se vstupovalo od východu branou chráněnou okrouhlou baštou v nároží hradební zdi, se zachovaly jen nepatrné zbytky. Od předhradí k vlastnímu hradu vedla již jen pěšina podél skály s dolním hradem, odkud bylo možno přístupovou cestu snadno hájit. Dolní hrad se skládal z nevelkého nádvoříčka, uzavírajícího hrad půlkruhovitě na severovýchodní straně a bezpečně ovládajícího přístup k hradu po severním a východním svahu, z protáhlého patrového stavení s valeně klenutými místnostmi v přízemí a ze skalního ostrohu, z něhož mohl být hrad chráněn proti přepadu od jihozápadu. Z prvního patra budovy dolního hradu se pak přecházelo do horního hradu, jímž byla obytná věž na skále, tyčící se příkře ještě několik metrů nad dolním hradem. Jak svědčí pozůstatky stavby, mělo vlastní obydlí pánovo nejméně dvě podlaží. Ve spodním je dosud dobře zachovaná místnost sklenutá valeně s lunetami, s dvěma okny a sedátky ve výklencích, horní patro je již z větší části rozrušeno.

Hrad Stohánek

Kopcovitý zalesněný kraj pod jižními svahy Ralska a Děvína patřil ve 14. a 15. stol. k vartemberským državám. Při dělení majetku byl v době husitské postaven v lesích u vsi Svébořic (8 km severovýchodně od Mimoně) hrad Stohánek, který je poprvé doložen v roce 1431. Hrad zčásti vytesaný do skály a zčásti zřejmě dřevěný, byl postaven na osamoceném pískovcovém skalisku, zdvíhajícím se asi 20 m nad okolní terén. Přístupová cesta vedla po mírnějším severním svahu, ale po branách a opevnění se nezachovaly žádné stopy. Zmizely také všechny budovy vlastního hradu na temeni hradiště, a dokonce i místnosti vytesané do skály byly pozměněny v 18. stol., kdy na bývalém hradě bydlel poustevník.
Hrad Stohánek funkci feudálního sídla neplnil dlouho. Již v roce 1432 ztratil význam jako centrum samostatné državy. Za lužického vpádu v roce 1444 byl zbořen a zřejmě zůstal v troskách.

Hrad Svojkov

Nedaleko od hradu Sloupu, na okraji obce Svojkova, stával skalní hrad Svojkov. Proti mohutnému Sloupu je to objekt nevelký, který ani v historii zdejší oblasti nehrál nikdy příliš důležitou roli. Z rovinky pozdějšího zámeckého parku vystupuje asi do výše 20 metrů pahorek, na jehož vrcholu je protáhlá, jen několik metrů široká a 13 m vysoká skála, zakončená jakousi skalní věžičkou. Obezděním prostoru pod skálou na vrcholu pahorku vznikla při delších stěnách skály dvě malá nádvoříčka s dosud zachovanou severní zdí východního nádvoří. Obytné prostory byly jednak opřeny jako dřevěné stavby o skály, jednak vytesány ve třech patrech nad sebou do skály a spojeny v pískovci vysekanými nebo dřevěnými, ven vysunutými schody.
Kdy byl hrad Svojkov postaven, není známo. Jeho prvním historicky doloženým držitelem a zároveň majitelem vsi Svojkova byl v roce 1371 Ježek ze Svojkova, snad jeden z berkovských manů. V roce 1445 byl hrad vší pravděpodobností dobyt a vypálen, zakrátko opraven a opět obýván. V roce 1750 jej koupil Josef Maxmilián Kinský a natrvalo jej připojil k sloupskému panství.

Hrad Šaunštejn

Hrad Šaunštejn byl postaven 8 km severozápadně od České Kamenice na strmém a táhlém skalním bloku, který je dole kompaktní, nahoře však rozeklán ve skalky propojené můstky. Uprostřed je průrva, kterou se vystupovalo po žebříčku. Při vchodu je vytesaná dlouhá místnost rozměrů asi 1x3 m s mnoha nápisy a letopočty z pozdější doby, za ní byla odkryta kruhová pec. Nahoře je vyhlouben čtverhran (4,5x6 m) pro hlavní věž. Částečně pod ním je místnost přístupná od západu po ochozu, veliká asi 2x4 m s kamenným sedátkem či policí. Za uvedeným čtverhranem je nejzajímavější část hradu, v pískovci vylámaná džbánovitá dutina do hloubi tří metrů s otvorem o průměru necelého metru, považovaná za cisternu nebo i hradní vězení. Na severním i jižním konci skalního bradla jsou náznaky někdejších hlásek. Obydlí posádky byla přistavěna dole ke skále, jak dokazují četné otvory pro břevna. I malé skalky jižně od hradu ukazují jisté úpravy.
Hrad Šaunštejn vznikl jako správní středisko malého území v době kolonizace tehdy pusté oblasti někdy koncem 14.stol. a plnil i strážní funkci při cestě od Hřenska a při tzv. České silnici. Hrál tehdy i dost významnou vojenskou úlohu, kdy se saský kurfiřt snažil získat toto území s mnoha skalními útvary a řady hradů. Kdy hrad přestal být trvale obýván, se neví, ale stalo se tak asi v klidnějších dobách koncem 15. a v 16.stol., kdy pozbyl významu jako pevnost.

Hrad Velenice

Obec Velenice, o níž jsou zprávy z roku 1399, leží 4 km severně od Zákup podél Svitavského potoka, v údolí hlubokém několik metrů, které se táhne od severu k jihu. Západně od obce svírá hlavní údolí s postranním úvalem místy téměř svislými stěnami ohraničený jazykový ostroh, pohodlně přístupný pouze od severozápadu, kde přechází v rovnou náhorní plošinu. Na ostrohu stával nevelký hrad, jehož zbytky jsou zde patrné dodnes. Nejzazší část ostrohu byla chráněna čtverhranou věží, z níž se zachovalo zdivo asi do výše 2 m. Dále k severu jsou základy přibližně čtvercového obytného stavení, do skály vytesané sklepení a příkop, přetínající ostroh napříč.
Ve 14.století patřily Velenice i hrad v jejich sousedství Pancířům ze Smojna, pravděpodobně jako manství pánů z Lipé. Zprávy o Velenicích jako žitavském manství svědčí o tom, že hrad vznikl ještě v době, kdy Žitava patřila Ronovcům, tedy před rokem 1319. V této souvislosti nelze ani vyloučit možnost, že velenický hrad byl původním rodovým sídlem Pancířů ze Smojna, tedy Smojnem...
O osudech velenického hradu za husitských válek, a pak za válek zdejší šlechty proti lužickým městům, se téměř nic neví. Samostřílové šipky, nalezené v prostoru hradu, svědčí o jeho dobývání a je tedy možné, že zanikl za odvetných tažení Lužičanů do severních Čech ve 40 letech 15.stol., pokud ovšem nalezené střely nepocházejí již z roku 1385, kdy byl hrad údajně rovněž obležen. Pozdější zprávy o něm se asi spíše vztahují ke dvorci v obci.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama