Je mnoho slov, která se jinak píší, jinak vyslovují a jinak myslí.

Platnéřství - historická zbroj 2.část

10. května 2008 v 20:16 |  Řemesla
Od 12.století zdomácnělo překrývání kroužkové zbroje dlouhou bílou plátěnou košilí, sahající pod kolena, byla bez rukávů a měla velký výstřih pro hlavu. Původně ji začali používat rytíři na křížových výpravách, v Evropě se na tuto košili (nazvanou gambeson, waffenrock, vafnrok nebo staročesky vrkoč, varkoč) našívaly látkové znaky rytíře. Ke kroužkové zbroji se v Evropě používaly převážně dva základní typy přileb. Ve 12.století to byla přilba "kalota", ve 13.stol. také přilba "hrncová". Kalota byla zdokonaleným typem žebrové přilby. Na rozdíl od ní jen jeden středový pás, jdoucí od obruče v místech zátylku, přes temeno hlavy k obruči v místech čela. Ke kolotě byl při jejím dolním okraji připevněn kroužkový závěs, kryjící zbytek hlavy, krk a ramena. Hrncová přilba připomínala na hlavu nasazený hrnec s výřezy pro oči a s dýchacími otvory po stranách. Byla snýtovaná ze čtyř, pěti nebo více železných plátů. Obě přilby byl schopen vyrobit zručný kovář. Někteří se na výrobu přileb začali specializovat a tak se začalo rozvíjet další zbrojní řemeslo-helméři.
14.století až začátek 16.století je vrcholným obdobím klasického středověkého rytířství, je to doba bohatého života na středověkých hradech, ale i doba postupného narůstání bohatství ve městech, v nichž se soustřeďovala řemeslná výroba, včetně platnéřů, brnířů, helméřů, mečířů, výrobců luků, štítů a kuší, později i ručnikářů. Rostoucí úloha měst se již koncem 14.stol. projevila v narůstání významu pěchoty a postupné ztráty úlohy rytířské jízdy v průběhu válek a jednotlivých bitev. Hlavními událostmi 1 poloviny 15.stol. byla i nadále probíhající stoletá válka mezi Francií a Anglií, husitské války, boje mezi Habsburky a Matyášem Korvínem o ovládnutí Uher, postupné obsazování Balkánského poloostrova a likvidace Byzantské říše tureckými vojsky.
Ekonomicky narůstající sílu měst rytíři přehlíželi, účastnili se turnajů, válečných tažení a bitev, věnovali se lovům, hostinám a dvorské poezii. Jako by nepostřehli, že se blíží doba jejich konce a nástup žoldnéřského vojska. V tomto historickém období, zvláště pak od 1 poloviny 14.stol., se začala kroužková zbroj měnit. Příčinou byl stále rostoucí počet pěších střelců z kuší na evropských bojištích. Střely z kuší dokázaly na vzdálenost zhruba do 100 metrů prorazit kroužkovou zbroj jezdce. Zdokonalila se i kvalita mečů a bojových seker. Z těchto důvodů se začala kroužková zbroj zesilovat různými plátovými doplňky, kterých bylo potřeba zvláště na místech, kde by zranění mohlo zanechat trvalejší následky, jako na prsou, loktech a kolenou. Plátové dílce se přidělávaly na kožené vesty odívané přes kroužkovou zbroj, na ruce, případně na holeně, si je rytíři připínali pomocí řemínků. Prsní pláty sloužily i k připevnění řetězů, na jejichž druhém konci byly rukojeti meče a dýky, tím byly zbraně zabezpečeny proti jejich vyražení z ruky nebo ztrátě v průběhu boje.
Na počátku 14.stol. se začal prosazovat nový typ přilby těžkého jezdectva, přilba "kbelcová", která se od hrncové lišila několika zdokonaleními : horní část přilby nebyla plochá, ale mírně vyklenutá, takže tíhu již neneslo temeno hlavy. Boky se prodloužily natolik, že její vykrojené dolní okraje dosedaly na ramena. Stejně jak hrncová přilba, měla dva úzké průzory ve výší očí a dýchací otvory. Téměř bezprostředně po zavedení tohoto typu uzavřené železné přilby se objevily přilby kbelcového typu se vzhůru odklápěcí obličejovou částí. V 1 polovině 14.stol. se také začaly vyrábět přilby typu šlap, neboli také basinet (bacinet, beckenhaube atd.), které byly používány téměř až do 2 poloviny 15.stol. Tyto přilby se již nenasazovaly na kroužkovou kuklu, ale kroužkový závěs se připínal na okraj přilby. V bojových skrumážích rytířů s přilbami s odklopným hledím se vyskytovali jedinci se železným kloboukem, nasazeným na kroužkovou kuklu, ty byly typické především pro pěchotu.
Kolem 14.stol. začala plátová zbroj zcela převažovat. Jednotlivé typy zbroje se odlišovaly podle toho, v které platnéřské oblasti ji vyrobili. Tvarově a konstrukčně rozdílné typy se objevovaly především u přileb, které byly z hlediska bojovníků nejdůležitější. Další neméně důležitou součástí byl kryt rukou. Platnéři však ještě byli nuceni vyrábět z železných plechů, které jim byly k dispozici pouze v malých rozměrech, tomuto faktu museli přizpůsobit i typy jimi vyráběné zbroje.
Od počátku 15.století se stala nezbytnou součástí plátové zbroje uzavřená přilba s odklopným hledím. Pro střední Evropu byla typická přilba zvaná "hundsgugel", někteří odborníci ji označují jako basinet s hledím ve tvaru psího čumáku. Zbroj pěších knechtů a lehké jízdy se skládal převážně jen ze železných klobouků a ukořistěných částí rytířské plátové zbroje.
Koncem roku 1450 se vyráběla převážně tzv. gotická plátová zbroj, typická především do hrotů vybíhajícími díly a železnou obuví zakončenou dlouhými špičkami. Charakteristickou přilbou tohoto typu zbroje byl tzv. šalíř. Německý typ šalíře měl zadní část, která kryla týl, protáhnutou dozadu. Italský typ, tzv. barbuta, vycházející z italského tvaru basinetu, byl za temenem hlavy zkosen poměrně příkře dolů. Žoldnéřská pěchota, především bojovníci vyzbrojeni dvouručními meči, měli v oblibě tzv. brigantiny (brigandýny), v nichž se mohli v bitvě volněji pohybovat. Brigantiny byly látkové nebo častěji kožené kabátce, pokryté zčásti kovovými šupinami. Šupiny se používaly v místech vpředu a na zádech větší, v místech kryjící slabiny pak menší. Pod svými širokými klobouky nosili pěší žoldnéři (lancknechti) pro ně typickou lancknechtskou přilbu s nízkým zvonem a odklopnými chráničemi uší.
Koncem 15.století již začali platnéři dostávat z technicky dokonalejších hamrů vetší a tenčí železné plechy, to jim umožnilo zhotovit lehčí a dokonalejší typy kompletní plátové zbroje. V období kolem r.1500 začali platnéři (především v Innsbrucku) vyrábět tzv. maxmiliánskou zbroj, tedy zbroj s bohatým "kanelováním". Kanelování dávalo zbroji esteticky působící vzhled a zpevňovalo odolnost zbroje proti účinkům sečných zbraní. Maxmiliánská zbroj však byla výrobně dost náročná a z tohoto důvodu i dražší, proto se po krátkém období přestala vyrábět. Zůstal a dále se rozvíjel nový typ krytu hlavy, tzv. přilby burgunské. Předností této přilby byla možnost volně otáčet hlavou ze strany na stranu, toho bylo docíleno zasazením dolní drážky přilby do horní drážky železného nákrčníku.
Od počátku 16.stol. se již plátová zbroj stala všeobecně oblíbenou. Špičkoví platnéřští mistři té doby začali nabízet bohatým zákazníkům plátovou zbroj bohatě zdobenou zlacením a černým vykládáním leptaných dekorů. Plastický dekor byl v předních platnéřských dílnách, především u norimberských a innsbruckých mistrů, doveden k naprosté dokonalosti. Dokladem toho jsou nádherné zbroje, tvořící nedílnou součást předních umělecko-průmyslových sbírek.
Počátkem 16.stol. se také změnil tvar přileb tvořící část plné plátové jezdecké zbroje. Její dolní část končila širokým okrajem, umožňujícím nasazovat přilbu volně na železný lamelovitý límec, vsunovaný pod přední a zadní plát a sloužící k připojení rukávů. Tyto límcové přilby byly zcela uzavřené, se zvedacím hledím, opatřeným kromě průzorů i dýchacími otvory. Žoldnéřská pěchota měla v polovině 16.stol. v oblibě plátovou půlzbroj, skládající se z útočné přilby (šturmhaubu) a z předního a zadního plechu se článkovaným krytím břicha a stehna kryjícími šosy. Pod přední a zadní plech se vsunoval železný límec s krátkými článkovitými kryty ramen a plátovým krytím nadloktí. Pro lancknechty a městské zbrojnice vyráběli někteří platnéři zbroj zčásti černěnou, což mělo kromě dekorace za účel zčásti zabránit korozi kovu. Takováto úprava je typická především pro výrobky italských platnéřů. Lancknechti německých zemí dávali přednost zbroji z leštěného železa.
Od poloviny 16.stol. začala plátová zbroj dostávat stále více praktičtější a jednodušší charakter. Místo plátových nohavic začali jezdci nosit k plátové půlzbroji vysoké kožené boty, kryjící i kolena. Střed předního plátu se začal protahovat a před koncem 16.stol. dostal tvar tehdy módního kabátce. V 2 polovině 16.stol. se také začal ve velkém počtu vyrábět, převážně pro pěchotu, typ přilby známý jako německý "šturmhaub", oproti španělsko-italskému byl lehčí a daleko lépe kryl hlavu bojovníka. Nezanedbatelný byl i čelní štítek této přilby, omezující oslnění slunečními paprsky v průběhu boje. Šturmhaub se postupně stal oblíbeným krytem hlavy nejen u pěších lancknechtů, ale ještě v průběhu třicetileté války i u jezdectva.
V počátku 17.stol. bylo ještě vidět jezdectvo v plné zbroji a pikenýry, vyzbrojené až třímetrovým dlouhým kopím, spolu s mušketýry s doutnákovými puškami, tzv. mušketami. Ti v částečné půlzbroji tvořili základ pěchoty. Pokud jde o přilbu (šturmhaud), existovaly dva základní typy : za prvý "morion" italského a španělského typu a za druhé to byl "birnhaud" (z něm. Birnhaude, volně přeloženo jako hrušková přilba).
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama