Je mnoho slov, která se jinak píší, jinak vyslovují a jinak myslí.

Národní park Arches

26. června 2008 v 8:21 |  Přírodní divy světa
Největší počet přírodních oblouků na světě na jednom místě, jichž je nejméně tisícovka, se nachází na území Arches National Park v Utahu. Nejpozoruhodnější z nich je Landscape Arch, který je nejdelší na světě. Jeho skalní pás je dlouhý 89 metrů a tyčí se 32 metrů nad zemským povrchem. Nejfotogeničtější je 20 metrů vysoký Delikate Arch nacházející se na okraji ohlazené skály. Jeho červený skalní obrys rámuje výhled na zasněžené vrcholky La Sal Mountains. Další oblouky se vyskytují ve všech možných tvarech a velikostech. Takové, jakými jsou North a South Window či Double Arch, se tyčí nad plochou planinou a je možné je vidět z velké vzdálenosti. Jiné, jako malebný malý Sand Dune Arch, jsou ukryty v tajemných zákoutích kaňonů.
Tyto přírodní divy mají své počátky v pensylvánském období (pozdní paleozoikum) před 300 miliony let, kdy území zalila mořská voda, která naplnila pánev vytvořenou poklesem. Mnoho milionů let se tu zásluhou nespočetných přívalů vody a jejího intenzivního vypařování vytvářely vrstvy soli silné až 2 450 m. Před 150 miliony let, kdy ukládání soli víceméně skončilo, se shromáždily na solném povrchu naplaveniny z okrajů pohoří, které vytvořily skalní vrstvu silnou 1 600 m. Pod její ohromnou vahou se sůl přesunovala, místy se probořila, jinde vydouvala, a tím vytvářela pukliny ve skalním nadloží. Občas hluboko do něho pronikla voda a vytvořila velké trhliny. Měkčí části pískovců byly odplaveny a zůstaly po nich jen úzké skalní stěny a žebra. Tato skalní žebra tvoří základní materiál oblouků. Voda prosákla do trhlin, kde opakovaně mrzla a roztávala, což způsobilo, že se části skály začaly odlupovat. Tento proces začal obyčejně na úpatí skály, stoupal směrem nahoru a razil si cestu přes skalní žebro, takže se jeho vnitřní výplň postupně hroutila. To způsobilo vznik dutin nebo oblouků.
Většina území parku pokrývá kryptogamická půda, která vypadá jako medově hnědý písek. Její název pochází z řečtiny a znamená "utajené menželství". Skládá se z mechů, lišejníků, hlív a především cyanobakterií, které patří k nejstarším známým formám života. Cyanobakterie vytvářejí vlhkost, pohybují se půdou zanechávajíce za sebou lepkavou cestičku, která spojuje zrnka písku, půdu a kousky kamenů, které přitom vytvářejí povrchovou kůru plnící různé životní funkce. Kůra chrání půdu před erozními vlivy počasí, produkuje dusík potřebný pro růst vegetace, absorbuje a skladuje vodu, obzvláště důležitou v pouštních oblastech. Naneštěstí je povrchová kůra velmi křehká. Už jen šlápnutí nohou může půdu narušit a trvá léta, než se obnoví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama