Je mnoho slov, která se jinak píší, jinak vyslovují a jinak myslí.

Polární záře

27. července 2008 v 12:18 |  Přírodní divy světa
Zářivé pestrobarevné světlo na noční obloze polárních oblastí je známo jako polární záře. Na severní polokouli se nazývá aurora borealis neboli severní záře, zatímco v oblasti Antarktidy má název aurora australis, což znamená jižní záře. Ačkoli během pátrání po podstatě polární záře byla využita moderní vědecká technika jako satelity a rakety, zůstává zde ještě mnoho neobjasněného. Teorie, že polární záře se objevuje tehdy, když jsou elektrické částice vysílané z určitých částí Slunce zachyceny megnetickým polem Země, byla poprvé vyslovena roku 1881. Později získali vedoucí pozici ve výzkumu polární záře norští všědci, mezi nimi předevší profesor Carl Strömer z Oslo. Podle jeho názoru světélkující proud části vytváří magnetické bouře, přičemž oba jevy probíhají současně.
Když částice vstoupí do atmosféry, začínají zářit a objevují se jako světlo, které má převážně červenou, žlutou, zelenou a stříbrnou barvu. Někdy má formu pravidelných vzorců, jindy rychle mění tvar i barvu, tvoří oblouky a ty potom vysílají otáčející se paprsky či pohyblivou mihotavou barevnou oponu. Tato nádherná podívaná, která může trvat i několi hodin, často končí velkou světelnou vlnou stoupající z obzoru, než úplně zanikne. Barvy polární záře vytvářejí hlavně molekuly kyslíku a dusíku v horních vrstvách atmosféry. Žlutou a zelenou vytváří kyslík, červenou a fialovou, umístěnou často ve spodní části oblouku či opony, určuje dusík. Většina projevů polárních září se nachází ve výšce 89 až 129 km nad zemí, ale mohou se vyskytovat i výše než 965 km. Nejhojněji se vyskytují v období jedenáctiletých cyklů sluneční aktivity. Světla měst ozařují oblohu a jejich stavby omezují šířku horizontu, proto se obyvatelům venkovských oblastí nabízí toto přírodní divadlo v podstatně přitažlivější podobě.
Zprávy o polární záři jsou staré více než 2000 let a naznačují, že její podoba se během staletí v podstatě nezměnila. Filozof Seneca (4 př.n.l.-56 n.l.) tvrdil, že "ohnivý závěs na nebi je jako díra vyhloubená ve vzduchu". V dávných dobách spatřovali lidé v polární záři působení nadpřirozených sil. Považovali barevné světélkování na obloze za ohně bohů nebo za varování před katastrofami. Středověcí obyvatelé Skandinávie věřili, že polární záře jsou Valkýřini jezdci cválající po nebi, zatímco v arktické oblasti je považovali za duchy osvětlující cestu nedávno zemřelým. V oblastech, kde se polární záře obyčejně nevyskytuje, vyvolává všeobecnou úzkost. Když se roku 1938 objevila v Anglii, moho lidí bylo přesvědčeno, že předpovídá druhý velký požár Londýna, a když se roku 1941 objevila nad Washingtonem, věštila prý začátek německého útoku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama