Je mnoho slov, která se jinak píší, jinak vyslovují a jinak myslí.

Vatnajökull

2. srpna 2008 v 16:00 |  Přírodní divy světa
Z geologického hlediska je Island mladým územím, vyvrásnil se z mořského dna asi před 50 miliony let během intenzivní aktivity. Středoatlanského hřbetu, který je pásmem vulkanických masivů ponořených většinou pod mořskou hladinou. Vyplnil protáhlou puklinu v zemské kůře vytvořenou vzdalováním severoamerické a evropské pevninské desky. Island roste a mění se v důsledku neustálých pohybů v jeho podloží. Na ostrově se nachází asi 200 sopek a v průměru každých pět let zde doje k sopečné erupci. Sopečné masivy vyhloubily, zjizvily a zvrásnily neúrodnou krajinu krátery, kusy lávy různých tvarů a množstvím proudu šedého čediče. Island je zemí ohromných kontrastů. Podnebí s extrémními teplotami přispívá k rychlé alumulaci sněhu a ledu. Jedna jedenáctina rozlohy ostrova je pokryta trvale ledovcem.
Nejrozlehlejší částí ledové přikrývky Islandu je Vatnajökull, který pokrývá území o rozloze 8 420 km2 s mnoha štíty, krátery, ledovcovými splazy a jezery. Jeho led je silný v průměru 420 metrů, ale na některých místech tvoří vrstvu ledu silnou více než tisíc metrů. Na východě led pokrývá čedičové formace, které vznikly během sopečných erupcí asi před milionem let. Na západě se rozkládají mladé lávové proudy, z nichž některé pokrývá led. Nad ledovcový pancíř Vatnajökull se nejvýše zdvíhají horské štíty a nacházejí se tu kaldery. Nejznámější z nich je Grimsvötn, v níž se nachází 488 m hluboké horské jezero nazývané "Odinova voda". Jezero pokrývá 200 m silná vrstva ledu, ale jeho spodní část působením tepla postupně tají, takže objem vody v jezeře kolísá. Někdy může voda vystoupit tak vysoko, že zlomí ledovou pokrývku a obrovský příval, nazvaný jökullhlaup, s množstvím vody, bahna a kamenů smete všechno, co mu stojí v cestě. Ledovcové přívaly se obvykle vyskytovaly každých deset let, ale nyní, když se podnebí otepluje a ledovce zmenšují, prolomí voda ledovou bariéru už každých pět let.
V jižní části Vatnajökullu je kaldera sopky Öraefa. Jeden z jejích ostrých štítů je nejvyšší horou ostrova (2 120 m). Pod sopkou se stále nachází jádro žhavého magmatu, které může jednoho dne způsobit erupci. Naposledy byla tato sopka aktivní roku 1727, ale největší škody způsobil její výbuch roku 1362, kdy své okolí zasypal silnou vrstvou bahna, škváry a popela, a zničil přitom všechny stavby a vegetaci. Tato erupce se stala součástí islandského folkloru. Podle pověsti ji přežil jen jediný farmář jménem Hallur, který se ukryl v jeskyni. V pobřežním pásmu ledovce, které se nazývá Öraefasveit (Neobydlená pustina) se nachází několik farem, ale není zde žádný přístav. Před výstavbou silnice kolem ostrova byla tato jeho část úplně izolovaná od ostatního území.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama