Je mnoho slov, která se jinak píší, jinak vyslovují a jinak myslí.

Atlantida

7. září 2008 v 10:55 |  Ztracené země světa
Mezi nejslavnější filozofy všech dob byl Platón ( asi 427-347 př.n.l. ) jedním ze starověkých Řeků, kteří položili základy nynějšího západního myšlení. Byl také prvním člověkem, který sepsal příběh
o zmizení Atlantidy. Ve svých dvou dialozích, Timaiovi a Kritiovi, vypráví tento příběh : "Atlantida byla velký ostrov, větší než Malá Asie a Libye dohromady, a ležela za Herkulovými sloupy (Gibraltarskou úžinou). Za Atlantidou se zase rozkládalo souostroví menších ostrůvků. Asi 9000 let před Solónem (který žil asi v letech 640-559 př. Kr.) byla Atlantida mocným královstvím s vysokou kulturou a ideálná politickou ústavou a ovládala Středozemní moře. Když se stala agresivní a imperialistickou, hněv bohů ji zničil - zaplavilo ji moře".
Platónův příběh vyznívá v tom smyslu, že pocházel od Kritia, který jej slyšel, když mu bylo deset, od svého děda a ten jej měl zase od svého otce. A Kritiovu prapradědečkovi jej vyprávěl Solón, který se jej dozvěděl v Egyptě od saiských kněží. Platón, filozof a ne vypravěč příběhů, sepsal vyslechnutou zprávu s moralistickým záměrem, ne pouze pro sám příběh. Když si odmyslíme Platónovy přídavky, např. jeho "atlantské" instituce byly často modelovány podle perských, zůstává jeko jádro příběhu rozlehlý ostrov se vzkvétající kulturou, který se potopil beze stopy s výjimkou nesplavných mělčin kdesi v Atlantiku. Ale žádný autor před Platónem se o tomto ostrově nezmiňuje, dokonce ani řecký historik Hérodotos (asi 484-420 př. Kr.), který se vyptával kněží v Sais a jistě by o něm psal, kdyby kněží o tom hovořili.
Není-li zpráva o Atlantidě skutečností, není ani pouhou bajkou, alespoň ne Platónovou, protože podobný příběh byl znám v Egyptě už v době Střední říše (2000-1750 př. Kr.). Papyrus, uložený nyní v Petrohradě, vypráví příběh o ztroskotaném cestovateli, Egypťanovi, který se plavil do faraonových dolů, když jeho loď zasáhla obrovská vlna a rozbila ji na kusy. Všichni na palubě utonuli, jediný cestovatel se chytil kusu dřeva a byl vymrštěn na neznámý ostrov. Žil tu zlatý drak, který ho odnesl do svého doupěte, ale neublížil mu. Drak mu řekl, že ostrov, země všeho, po čem srdce touží, a oplývající bohatstvím, byl dříve domovem šťastných draků, z nichž přežil jedině on. Ostatní spálila na popel hvězda, která sem za jeho nepřítomnosti spadla z nebe. Drak prorokoval, že cestovatele brzy zachrání egyptská loď, ale pravil : "Už nikdy tento ostrov nespatříš, protože bude pohlcen vodami". Příběh o šťastném a vzkvétajícím ostrově později potopeném byl zřejmě dobře znám v Egyptě a také jinde, objevuje se např. v indické Mahábháratě. Může to být dokonce jeden ze základních mýtů sdílených různými národy. To ale neznamená, že Atlantida nikdy neexistovala, legendy jsou často směsí mýtů, předpokladů a výmyslů založenou na tvrdém jádru faktů. Mnoho z těch, kdo pátrají po Atlantidě, dospělo k přesvědčení, že toto jádro nalezli na řeckém ostrově Théře.
V roce 1967 začal řecký archeolog S. Marinatos provádět vykopávky na sopečném ostrůvku Santorini v Egejském moři. Nalezl střed velkého města, kde měly některé domy ještě dvě či tři podlaží a místnosti vyzdobené freskami s výjevy z každodenního života. Byly objeveny zbytky nábytku i kvalitní hrnčířské nářadí a kosti zvířat, ale žádné lidské pozůstatky a šperky. Archeologové rozhodli, že Théra, jak bylo kdysi známo Santorini, byla obchodním centrem mínójské kultury. Nebyla, jak se původně myslelo, kolonií, která v první polovině druhého tisíciletí př. Kr. ovládala Egejské moře. Théra měla vlastní, nezávislou vyvinutou kulturu sahající zpět do roku 2500 př. Kr. Velká sopečná erupce zničila Théru kolem roku 1520 př. Kr., bylo vypočítáno, že výbuch čtyřnásobně silnější než u sopky Krakatoa, mezi Sumatrou a Jávou v roce 1883, jejíž erupce bylo slyšet až v Austrálii. Thérský vulkán vyvrhl dost popela, aby pokryl část ostrova třicetimetrovou vrstvou a zcela pohřbil hlavní město, dodnes je popel místy navršen do výše 4 m. Asi o 40 let později se zhroutil kužel sopky, a způsobil, že se moře nahrnulo dovnitř a vytvořilo nynější ostrý oblouk Théry. Je domněnka, že obrovské příbojové vlny nadělaly takovou zkázu, že skoro přes noc zničily krétskou kulturu.
Ale je také možné, že sídlem ztracené kultury byla sama Kréta. Styky Kréty s Egyptem byly náhle přerušeny v tutéž dobu, kdy se potopila Théra. Egyptská tradice mohla spojit to, co věděla o zničení Théry, s náhlým a definitivním přerušením kontaktů s krétskou kulturou, aby vysvětlila zmizení této "světové mocnosti".
Umístění Atlantidy v Atlantiku za Herkulovými sloupy, i když je vábné kvůli jménu, lze ospavedlnit obtížněji. Je možné, že po fénickém obeplutí Afriky (kolem roku 600 př. Kr.), které dalo lidem představu o tom, jak obrovský je Atlantský oceán, se některý vypravěč při rozpracovávání legendy o Atlantidě rozhodl spojit "kdysi dávno" s "kdesi daleko". Středověcí autoři, kteří převzali příběh prostřednictvím arabských geografů, věřili, že Atlantida byla reálným místem, tuto víru podněcoval rozšířený mýtus o ostrovním ráji na západě. Šťasné ostrovy, Ostrov sedmi měst, Ostrov svatého Brendana, všechny byly ve 14. a 15.století zaznamenávány na mapy a byly cílem objevných plaveb. Mnoho starých map je právě tak odrazem fantazie kartografa jako správných záznamů vzdálených míst. Americký historik Charles Hapgood, který se zajímal v šedesátých letech o středověké navigační mapy, našel v Kongresové knihovně mapu datovanou 1531, která ukazovala antarktické pobřeží bez ledu. Pokud je známo, oceánské mořeplavectví začalo teprve kolem roku 2000 př. Kr., ale vědecké důkazy svědčí o tom, že Antarktida je zamrzlá už asi 6000 let. Hapgood srovnával středověké mapy jako portolany a sebral dostatek důkazů pro tvrzení, že tisíce let před Egypťany existovala velká námořní kultura. Tato kultura, jak tvrdí Hapgood ve svých Mapách středověkých mořských králů, byla tak naprosto zničena, že po ní zůstaly stěží nějaké stopy kromě roztroušených kousků mořeplaveckých vědomostí předávaných cestou generací map.
Americký psychotronik a léčitel Edgar Cayce (1877-1945) prorokoval, že Atlantida začne brzy opět stoupat. V červnu 1940 předpověděl : "Mezi prvními částmi Atlantidy se vynoří Poseidia. Očekávejte to v osm nebo devětašedesátém, to není daleko". Dokonce specifikoval umístění - na Bahamách. Neobyčejnou shodou okolností vyfotografovali piloti letadel v roce 1968 nedaleko pobřeží Severní Bimini v Bahamách cosi, co se jevilo jako budovy. Podmořský průzkum odhalil kamenné formace připomínající veliké dlážděné silnice na dně moře a byly učiněny i zmínky o kyklopských zdech, pyramidách a kamenných kruzích. V Sargasovém moři na druhé straně se už dávno věřilo, že jsou to "nesplavné mělčiny", jež tu zanechala Platónova potopená Atlantida. Ale ponořené cesty a zdi byly po staletí uváděny jako důkaz pravdivosti legend o "potopeném městě" i podél evropského pobřeží Atlantského oceánu. Fakticky všechno, co připomíná stavby vyrobené člověkem, bude dříve či později spojeno s představou potopeného města. Mohutný vliv Platónovy Atlantidy má s tím mnoho co do činění. A pokud jde o samotnou Atlantidu, pátrání pokračuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačeninka Kačeninka | Web | 7. září 2008 v 10:59 | Reagovat

Ahoooj! Nechceš si zasoutěžit? A vyhrát? :D U mě na blogu je soutěž o nejlepší blog tak se zapoooj! Budu haféééc happy :D Dííkes :P Pa!

2 Love-Sims Love-Sims | Web | 19. dubna 2009 v 6:46 | Reagovat

Týýjo máš bestovní blog !!!!!!!!!!!!!!!!!!

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama