Je mnoho slov, která se jinak píší, jinak vyslovují a jinak myslí.

El Dorado

13. září 2008 v 9:13 |  Ztracené země světa
Mocná mystičnost zlata měla původně hodně společného s jeho barvou. Egypťané je spojovali se sluncem a podstatou života. Na místě, kde bylo kdysi Zlaté pobřeží, v dnešní Ghaně v západní Africe, ztělesňoval Zlatý stolec ašantského krále duši národa a špetka zlata zastrčená za bederní pás neboštíka byla jeho průvodkou světem duchů. Zlato bylo největším pokladem, který střežili v království starověkého severu draci a který se v říši Kněze Jana sbíral po hrstech. Byla to látka, která lákala Alexandra Velikého do Persie, sváděla Portugalce, aby se "plavili mimo mapy", přivedla Španěly do Nového světa a spustila pátrání, jež trvalo staletí a stálo stovky životů, hledání legendárního zlatého království, Eldorada.
Po roce 1492 kdy Kolumbus poprvé překročil Atlantik, zahájili Španělé dobývání Nového světa. Za pouhých 50 let podlehli Aztékové z Mexika a peruánští Inkové nenasytnému hladu conquistadorů po zlatě. Ve vysokých kolumbijských Andách byly pořádány výpravy do vnitrozemí, aby vylupovaly hroby indiánů Sinuů, a v roce 1539 vkročili Evropané poprvé na území národa Muisků a založili město Bogotu. Mezi Muisky se Španělé poprvé doslechli o slavnosti, která se pořádala kousek na sever od Bogoty, u jezera Guatavita, kde dosud byli naživu indiáni, kteří viděli poslední z těchto slavností k uznání nevého krále. Jeden španělský kronikář zaznamenal v roce 1636 toto očité svědectví : "První cesta, kterou musel podniknout, byla k velkému jezeru Guatavita, aby tu obětoval démonu, jehož uctívali jako svého boha a pána. Při obřadu, který se konal u jezera, postavili z rákosí vor, zkrášlili jej a vyzdobili těmi nejpřitažlivějšími věcmi, jaké měli. Na vor postavili čtyři zapálené koše na žhavé uhlí, ve kterých spálili hodně moque, což je kadidlo těchto domorodců, a také pryskyřici a mnoho dalších parfémů. Jezero bylo veliké a hluboké, takže na něm mohla plout loď s vysokými boky, plně naložená velkým množstvím mužů i žen oděných do jemných per, zlatého brnění a korun...Tehdy svlékli dědice donaha a pomazali ho lepkavou hlínou, na kterou nanesli zlatý prach, takže byl tímto kovem úplně pokryt. Položili ho na vor, na němž zůstal zcela bez hnutí, a k nohám mu navršili velkou hromadu zlata a smaragdů, aby je obětoval svému bohu. Na voru jeli s ním čtyři hlavní poddaní náčelníci, pokrytí pery, korunami, náramky, přívěsky a náušnicemi, všechno ze zlata. Také oni byli nazí a každý si vezl své obětiny. Když vor opustil břeh, začali hrát na trubky, flétny a jiné hudební nástroje a zpívat, až se otřásaly hory a údolí, a když vor dorazil do středu jezera, zvedli prapor na znamení ticha. Pozlacený indián pak přinesl svou oběť a celou hromadu zlata hodil doprostřed jezera a náčelníci, kteří ho doprovázeli, udělali totéž. Tímto obřadem byl nový král přijat a uznán za pána a vládce".
Obřad Zlatého muže byl počátkem legendy. Conquistadoři, i když se jim podařilo oloupit Muisky a jejich sousedy o mnoho zlata, byli přesvědčeni, že to nejlepší teprve přijde. Byl to obrovský poklad, o němž si mysleli, že spočívá na dně jezera Guatavita. První pokus o vypuštění jezera byl podniknut v roce 1545, ale nejvážnější z raných pokusů provedl Antonio de Sepulveda, kupec z Bogoty, který zahájil vysoušecí operace v 80 letech 16.století. S pomocí 8000 indiánských dělníků vysekal do okraje jezera hluboký zářez, jež je viditelný dodnes, kterým voda vytekla, a hladina jezera klesla o 20 metrů, než se zářez zhroutil a zabil mnoho indiánů. Projekt byl pak opuštěn, i když se něco zlata našlo. Podíl poslaný do Španělska králi Filipovi II. zahrnoval zlatý hrudní pancíř, hůl pokrytou zlatými destičkami a smaragd velikosti slepičího vejce.
Pátrání po bohatství přesahujícím sny lakomce se neomezilo nadlouho jen na břehy jezera Guatavita. Už za časů conquistadorů se jako lesní požár šířily pověsti o Zlatém muži a jeho mystické městě jménem Manoa, kde jsou i hrnce na vaření z ryzího zlata. Badatelé a dobrodruzi, kteří věřili, že se město nachází v neproniknutelných pralesích amazonského údolí, mizeli rok za rokem v džungli a mnoho se jich už nikdy nevrátilo. Jedním z dobrodruhů, kteří se vrátili, byl Sir Walter Raleigh. Pátral po Manoi a jejím zlatu pro anglickou královnu Alžbětu I. v lesích Guyany v roce 1595. Jeho záměrem bylo spolčit se s obyvateli města, jakmile je najde, a spolu s nimi porazit Španěly. Ale výprava nebyla úspěšná. Neúspěch druhé výpravy v letech 1617-18 se pak stala záminkou pro jeho popravu.
Když Zlatý muž vybledl v paměti, lidé se domnívali, že jeho jméno je názvem města, kde na ně čekají nepředstavitelné poklady - Eldorada, skrytého v Andách nebo v amazonských džunglích. Po další dvě století je hledali a svým způsobem i nacházeli, i když ne tak, jak si to představovali conquistadoři. Neboť právě v honbě za svým snem o bájné zlaté oblasti otevřeli raní badatelé a prospektoři utajené srdce Jižní Ameriky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama