Je mnoho slov, která se jinak píší, jinak vyslovují a jinak myslí.

Listopad 2009

Kuna lesní

24. listopadu 2009 v 13:05 | Miluše Zamazalová |  Zvířena kolem nás
Kuna lesní ( Martes martes )
Třída : savci ( Mammalia )
Řád : šelmy ( Carnivora )
Čeleď : lasicovití ( Mustelidae )

Kuna lesní je hnědá s šedou podsadou a žlutým hrdlem. Mezi lysými bříšky má chodidla silně zarostlá srstí. Dorůstá délky až 60 cm a váží 1,5 - 2 kg, dožívá se 10 - 12 let. Je blízce příbuzná s kunou skalní.

Obývá souvislé lesy po celé Evropě a severní Asii, pelíšek má v dutých stromech, v opuštěných hnízdech veverek, vran a dravců. Velmi dobře šplhá a skáče obratně ze stromu na strom až 3,5 m daleko. Je to velmi krvelačná šelma a loví většinou v noci. Najčastěji se zmocňuje veverek, ptáků až do velikosti tetřeva, menších hlodavců, v nouzi i vetší zvěře, jako srnčat a zajíců. Dále se živí hmyzem, plody, bobulemi, jahodami, jařabinami a ovocem.

Páření probíhá v červenci až v srpnu. Samice jsou březí 9 měsíců, z toho 6 měsíců připadá na březost utajenou. V dubnu až květnu vrhá samice 3 - 5 a vzácně až 7 mláďat, která jsou po pět týdnů slepá. Matka je kojí 2 měsíce.



.

Drop velký

24. listopadu 2009 v 13:00 | Miluše Zamazalová |  Zvířena kolem nás
Drop velký ( Otis tarda)
Třída : ptáci ( Aves )
Řád : krátkokřídlí ( Gruiformes )
Čeleď : dropovití ( Otididae )

Kohout dropa velkého je svrchu rezavěžlutý, tmavě a žlutě skvrnitý a má konce per s tmavými příčkami. Hrdlo, břicho, spodina křídel a ocasu jsou bílé. Na každé straně u kořene zobáku má ve svazku tuhá, řídce ostnitá šedá péra, asi 15 cm dlouhá. Dropi mají pouze 3 prsty. Plně vyspělý kohout váží 14 až 16 kg, slepice jen 5 - 6 kg a je zbarvena více do popelava. Délka samce je asi 1 m, samice kolem 80 cm. Dožívá se 10 let.

Dropi jsou obyvatelé bezlesých teplejších rovin, kde mají daleký přehled po okolí. Dobře se přizpůsobují kulturnímu prostředí, zejména velkoplošnému zemědělskému hospodářství. U nás žije na jižním Slovensku a na jižní Moravě. Jsou celkem stálá, velmi ostražitá, neradi létají a člověk se k nim nesnadno přibližuje. Potrava dospělých dropů je převážně rostlinná, např. obilí, ozimá řepka, jetel, zelenina, ale sbírá i hmyz, plže a myšovité hlodavce. Mladí se živí většinou hmyzem.

Drop toká v dubnu až květnu, přitom je kohout rozčepýřený. Má pod kůží krku velký vak, který při toku nafukuje, jeho němý tok je polohou těla podobný toku krocana. Dropi žijí polygamně. Slepice snáší v květnu po 2 hnědavých vejcích se zelenavými rozplynulými skvrnami, o velikosti asi 80 x 57 mm a sedí na nich 25 - 30 dní.



.

Volavka popelavá

24. listopadu 2009 v 12:54 | Miluše Zamazalová |  Zvířena kolem nás
Volavka popelavá ( Ardea cinerea )
Třída : ptáci ( Aves )
Řád : brodivý ( Ciconiiformes )
Čeleď : volavkovití ( Ardeidae )

Volavka popelavá má tělo dlouhé až 1 m. Dospělá má v záhlaví několik delších černých per. Za letu se dobře pozná podle dlouhého, esovitě zataženého krku a noh natažených dozadu. Váží asi 1,5 - 2 kg a dožívá se až 20 let

Žije u nás v rybnících a bažinatých oblastech s vysokými starými stromy, u kterých hnízdí. Je dosti hojná. Živí se rybami, obojživelníky a drobnými živočichy, dokonce i na polích hraboši. Mláďata krmí vyvrhovanou potravou. Je velmi stražitá. Podzimní tah nastává v srpnu a trvá až do zamrznutí vod.

V době páření ( duben ) se samec kývavě pohybuje a vábivě ozývá. Hnízdí ponejvíce na vyšších stromech u vod. Koncem března snáší samice 3 - 7 slabě modrozelených vajec, na kterých sedí střídavě oba rodiče 25 - 28 dní. Mláďata se líhnou postupně, jak byla kladena vejce.



.

Jelen evropský

24. listopadu 2009 v 12:48 | Miluše Zamazalová |  Zvířena kolem nás
Jelen evropský ( Cervus elaphus )
Třída : savci ( Mammalia )
Řád : sudokopytníci ( Artiodactyla )
Čeleď : jelenovití ( Cervidae )

Letní srst jelena evropského je načervenalá a řidší, zimní tmavošedá až hnědá a hustší. Váží až 170 kg, laň až 80 kg. Průměrná délka jelenů je asi 205 cm a dožívá se 10 - 20 let.
Jelení zvěř má dokonalý sluch a čich, zrak však již méně dokonalý. Hlasové projevy jsou obvykle charakterem výstrahy, vábení nebo úzkosti. Nejznámějším hlasovým projevem je troubení jelenů v říji. Laně se ozývají málo zvučným nosovým projevem - varováním, kolouši pištěním.

Jelení zvěř má ráda střídavé poměry porostní a terénní s proměnlivou pastvou. Jejich pastva je rozmanitá podle prostředí a roční doby. Jako každý živočich potřebuje bílkoviny, uhlovodany, tuky, některé minerální látky a vitamíny. Pastvou jsou letorosty a větvičky keřů i stromů, různé byliny, hlízy, houby, živá kůra, jmelí, listy, pupeny a plody stromů, zvláště žaludy, bukvice, kaštany, jeřabiny, ovoce pláňat i různá zeleniny a polní plodiny. Jako všichni přežvýkavci potřebuje nezbytně kuchyňskou sůl.

Zdržují se ve stádech, která tvoří 6 - 12, vzácně až 80 jedinců. Vůdcem stáda je stará laň a zdržují se v něm laně a kolouši. Staří jeleni jsou mimo dobu říje samotáři nebo se spojují v malá stáda, která vede nejsilnější z nich.
Jelenům vyrůstají z vysedlé lebeční kosti kostěné útvary - parohy. Vývoj paroží bývá dost nepravidelný a je závislý na dědičném založení, zdatnosti jelena, na potravě a podnebí. Paroží váží až 8 kg a je ukazatelem životnosti a síly.

Říje jelenů nastává v druhé polovině září a trvá do poloviny října. Říje může být halasná nebo tichá. Jejich průběh značně závisí na poměru pohlaví a počasí. Doba březosti laně je 231 - 238 dní, takže v červnu, zřídka již v květnu vrhá jednoho, vzácněji dva kolouchy, která osmý den následují matku do stáda. Laň kojí koloucha až do zimy, takže i když mládě již přijímá od druhého měsíce i zelenou potravu, je do podzimu kojení jeho základní složkou výživy.



.

Veverka obecná

24. listopadu 2009 v 12:43 | Miluše Zamazalová |  Zvířena kolem nás
Veverka obecná ( Sciurus vulgaris )
Třída : savci ( Mammalia )
Řád : hlodavci ( Rodentia )
Čeleď : veverkovití ( Sciuridae )

Veverka obecná je proměnlivého zbarvení od světle rezavé až po černou. Na východ převládá šednutí, na západ červenání srsti. Váží v průměru 0,60 - 1,70 kg. Kromě zmenšených palců má prodloužené prsty k pohybu po stromech. Hbitě pobíhá po větvích a skáče ze stromu na strom, hustý ocas ji přitom pomáhá jako padák.

Žije v lesích a parcích na celém našem území. Potravou veverky jsou semena a plody stromů, pupeny, kořínky, houby, hmyz a ptačí mláďata. Vykusuje a uhryzává koncové výhonky lesních dřevin. Doba páření spadá od konce dubna až do září, březost trvá 38 dní, kdy samice vrhá 3 - 7 slepých mláďat ( 2 - 5 vrhů v roce ). Staví si z větviček, listů, mechu a chlupů velké kulovité hnízdo, ale používá i opuštěných hnízd ptáků a dutin. Pohlavně je veverka dospělá v jednom roce, jinak se dožívá největší délky života 8 - 10 let.



.

Liška obecná

22. listopadu 2009 v 9:31 | Miluše Zamazalová |  Zvířena kolem nás
Liška obecná ( Vulpes vulpes )
Třída : savci ( Mammalia )
Řád : šelmy ( Carnivora )
Čeleď : kočkovití ( Felidae )

Základní zbarvení srsti je rezavé, se stříbrošedým nádechem a s proměnlivými odstíny, podsada je tmavošedá. Má chomáček bílé srsti na konci oháňky, někdy je nápadnější, jindy nepatrný a u mláďat černý. Výměšky žlázy nad kořenem oháňky silně a příznačně páchnou. Liška váží 4 až 9 kg, někdy dosáhne váhy i 12-13 kg. Dožívá se 10-12 let.

Liška je nejhojnější psovitá šelma v Evropě, od nížin až do nejvyšších poloh prakticky všude. Má ráda střídavé kultury lesní s polními, protože v nich nalézá nejvíce potravy. Je velmi přizpůsobivá. V zemi si vyhrabává brloh, nebo využívá různých přirozených skrýší a děr. Do brlohu vedou, kromě hlavních nor, i nory vedlejší. Často má v polích ještě brlohy nouzové. Ráda si osvojí i cizí opuštěné nory, např. jezevčí, a jsou známy případy, kdy v nich pobývala dokonce společně s jezevcem.

V době páření a v zimě se lišky ozývají chraptivým protáhlým štěkotem, postřelené lišky kvílejí, ohrožené a do úzkých zahnané vrčí a ječí. Liščata v noře skučí a vrní.
Živí se všemi živočichy, kterých se může zmocnit, hlavně myšovitými hlodavci, ale i ostatními savci až do velikosti srnčete, dále ptáky, hlemýždi, žížalami i hmyzem a s velkou oblibou také různým lesním ovocem. Loví většinou v noci. Avšak v zimě a v době, kdy má mladé, nebo v odlehlých krajinách se vydává na lov i ve dne.

Páří se v lednu av únoru, při mírné zimě již koncem prosince. Doba březosti trvá 50-52 dní, kdy liška vrhá v brlohu 3-8, ale výjimečně až 12 slepých liščat, která vidí za 12-15 dní. Matka je kojí asi měsíc, pak jim začne shánět i masitou potravu, kterou jim zprvu vyvrhuje natrávenou ze žaludku. Koncem léta již žijí liščata samostatně. Pohlavně dospívají v zimě roku narození.



.

Jezevec lesní

20. listopadu 2009 v 10:19 | Miluše Zamazalová |  Zvířena kolem nás
Jezevec lesní ( Meles meles )
Třída : savci ( Mammalia )
Řád : šelmy ( Carnivora )
Čeleď : lasicovití ( Mustelidae )

Jezevec lesní je největším zástupcem z čeledi šelem lasicovitých. Je příznačný bílou hlavou s dvěma černými pruhy přes oči. Srst je barvy šedožluté s černými a bílými konci, hrubá a štětinatá. Břicho a nohy jsou černavé. Postava je zavalitá, hlava zašpičatělá, měří až 75 cm, váží asi 10 kg, na podzim zasádlený jezevec může vážit i 18-20 kg. Dožívá se 10-15 let. Tělo je přizpůsobeno k hrabání. Při chůzi našlapuje na celé plosky chodidel - je ploskochodec.

Obývá hlavně lesy prostoupené poli a lukami. Žije samotářsky ve vyhrabaných brlozích s vedlejšími norami, které vedou do hlubokého kotle, umístěného 2-5 m pod zemí. Většinou přejímá nory od lišek, které si rozšiřuje. Rád se zdržuje na suchých a teplých místech. Vede noční způsob života, ale rád se v klidu také sluní. Sluch má vynikající, ale zrak nevylný. Zimu po 3-4 měsíce přespává, ale často spánek přerušuje. Ozývá se temným mručením.

Jezevec je vyslovený všežravec, a protože je méně obratný, skládá se jeho potrava z drobných a snadno dosažitelných živočichů, jako je hmyz, červi, plži, hadi a žáby, drobní hlodavci, mláďata ptáků a drobnějších savců, vejce, plody ovocných stromů, bukvice, žaludy, kukuřice, byliny a houby.

Páří se v létě, asi od května do srpna i déle. Druhé páření probíhá asi od února do dubna a zúčastňují se ho zejména mladí jedinci a samice dosud neoplodněné. Březost se udává 28-32 týdnů a z toho 5 měsíců embryonální latence. Jezevčice vrhá 3-5 jezevčat, která jsou holá a asi měsíc slepá. V červenci loví již mláďata samostatně a po roce dospívají.

.

Rak říční

20. listopadu 2009 v 9:28 | Miluše Zamazalová |  Zvířena kolem nás
Rak říční : Astacus astacus
Třída : Korýši ( Crustacea )
Řád : raci ( Marcura )

Je rozšířen ve střední Evropě a jižní Skandinávií. Délka až 22 cm. Obývá nížinné polohy. Má rád čisté, tekoucí vody, ale najdeme ho i v rybnících a jezerech. V březích si vyhrabává díry, kde se přes den ukrývá. Na lov vychází v noci. Loví hmyz, plže, pulce i rybky. Rád žere i maso z mrtvých zvířat, občas i potravu rostlinnou. Samice klade od října do prosince vajíčka, která si v chomáčcích nalepuje na zadečkové nožky. Jedna samice snese 6 - 150 vajíček. Mladí ráčci se líhnou v květnu až červenci a jsou podobní dospělím. Zůstávají asi 14 dní přichyceni na těle samice. Mláďata se svlékají pětkrát do roka, starší dvakrát a staré samice jen jednou do roka.




.

Tchoř světlý a tmavý

20. listopadu 2009 v 9:22 | Miluše Zamazalová |  Zvířena kolem nás
Tchoř tmavý ( Mustela putorius ) a tchoř světlý ( Mustela eversmanni )
Třída : savci ( Mammalia )
Čeleď : lasicovití ( Mustelidae )

Tchoř tmavý má kožich s řídkými černohnědými pesíky a s prosvítající žlutavou nebo bělavou podsadou. Lebka tchořů je za očnicemi zúžena. Spodek těla a nohy má černé. Má po bělavém pruhu nad každým okem, bílé pysky a vroubení uší a bílou špičku černého ocasu. Má u řiti dvě pachové žlázy, z kterých v nebezpečí vystřikuje odporně páchnoucí sekret. S ocasem je dlouhý 50 - 55 cm a váží průměrně 1,5 kg.

Tchoř světlý byl odlišen našimi zoology jako samostatný druh teprve v nedávných letech. Na rozdíl od tchoře tmavého má pesíky a podsadu žlutohnědou až okrovou.

Tchoř tmavý je u nás téměř všude, kromě zcela bezlesích oblastí. Má v oblibě blízkost potoků, řek a rybníků, v nichž dobře plave. Na zimu rád vyhledává blízkost lidských příbytků. Obývá parky, háje a lesy, hromady klestu a kamení, hranice dřeva, duté stromy, opuštěné nory. Tchoř světlý žije jako živočich stepní mimo lesy. Jeho rozšíření se shoduje s oblastí rozšíření sysla. Svou oblast si tchoři značkují výměškem řitní zlázy, který používají i v sebeobraně. Jejich lovecké území se odhaduje asi na 500 ha.

Živí se drobnými obratlovci, žábami, hady ( proti jejichž jedu je imunní ), rybami, myšovitými hlodavci, potkany, rejsky, králíky, zajíci a bažanty, vejci, hmyzem a ovocem. Tchoř někdy překusuje žábám páteř, přičemž je neusmrtí, ale porušením nervů ochromí, takže nejsou schopny pohybu. Zásoby takových žab, jakýchsi " živých konzerv ", ukládají do nor, pod mech apod. Tchoř světlý se živí podobně, ale požírá převážně sysly. Tchoři loví v noci, dobře plavou i se potápí a také šplhají.

Páření probíhá v březnu až květnu, výjimečně až v červenci. Březost trvá asi 6 týdnů ( 40 - 43 dny ), u tchoře světlého údajně o 3 - 5 dnů méně. Tchořice vrhá v dubnu až květnu 4 - 7 mláďat s bělavou srstí, která jsou 26 - 34 dní nevidomá a dospívají v 8 měsících.

Tchoř světlý

Tchoř tmavý

.

Rys ostrovid

20. listopadu 2009 v 9:08 Zvířena kolem nás
Rys ostrovid ( Lynx lynx )
Třída : savci ( Mammalia )
Řád : šelmy ( Carnivora )
Čeleď : kočkovití ( Felidae )

Rys ostrovid je narezavěle šedý s černými skvrnami, ale jinak zbarvení značně proměnlivého. Na černém konci boltců má většinou černé štětičky delších chlupů. V zimné srsti má na tváři licousy. Dosahuje délky 90 - 155 cm a váhy 18 - 35 kg, vzácně i 45 kg. Dožívá se až 17 let.

Obývá rozsáhlé lesy horských poloh s hustými porosty, zejména na skalnatém a členitém terénu. Má ze smyslů nejbystřejší zrak a sluch, čich má slabší. Žije tichým nenápadným životem. Pohybuje se v krytu podrostu převážně za noci, kdy ujde mnoho kilometrů. V jeho stopách ulpívá sekret vylučovaný žlázami na polštářcích tlapek. Tím si značkuje svůj obvod. Dobře šplhá, rychle běhá a plave. Kořisti se zmocňuje mohutným a přesným skokem z úkrytu, často te stromů, jako všechny kočky. Nikdy zvěř neštve.

Jeho hlavní potravou jsou drobní lesní hlodavci a ptáci hnízdící na zemi, ale s oblibou uchvacuje i srnčí a vysokou zvěř. Loví více než kolik spotřebuje. Menší zvířata požírá celá, vetší zvěři prokusuje hrdlo a především olizuje prýštící krev, požírá mozek a některé měkčí části. Rys je šelma krvelačná a udává se, že za zimu strhne až 40 kusů srnčí zvěře. Poraněný rys je dokonce nebezpečný i člověku.

Páření trvá od konce ledna do počátku dubna. Rysice vrhá asi po 10 týdnech ( 70-74 dnů ) zpravidla ve stromové dutině, pod skalními převisy a ve skalních rozsedlinách 2 - 3, vzácně i 5 skvrnitých mláďat, která jsou slepá a prohlédnou po 16 dnech. Rysice je kojí asi 2 měsíce.



.