Je mnoho slov, která se jinak píší, jinak vyslovují a jinak myslí.

Leden 2010

Netopýr velký

4. ledna 2010 v 16:06 | Miluše Zamazalová |  Zvířena kolem nás
Netopýr velký ( Myotis myotis )
Třída : savci ( Mammalia )
Řád : netopýři ( Chiroptera )
Čeleď : netopýrovití ( Vespertilionidae )

Netopýr velký má zbarvení hřbetní strany hnědavé, břišní šedobílé, boltce a létací blány hnědé, mláďata jsou zbarvením tmavší. Váha 20 - 35 g, předloktí 54 - 67 mm, tělo 67 - 80 mm, ocas 45 - 60 mm, boltec 24 - 30 mm. Nejsilnější složka echolokačních signálů 35 kHz, trvání 2 - 3 ms. Létá ve výši 5 - 8 m, pomalu a těžkopádně ( 15 km za hodinu ).


Vyskytuje se v celé České republice, v letním období chybí v horských oblastech. V létě volně visí na půdách budov. Zimuje v podzemních prostorách ( jeskyně, štoly ) při 3 až 12 stupních, jednotlivě i v koloniích. Z úkrytu vylétá až po úplném setmění a jen za teplého a bezvětrného počasí.
Loví hlavně v lesním prostředí, většinu potravy sbírá ze země, převažují brouci, zejména střevlíkovití a vrubounovití, zastoupeny jsou i housenky motýlů, pavouci, sekáči, mravenci.


Samice tvoří letní kolonie, obvykle 100 - 500, někdy až 1000 jedinců. Koncem léta se páří v malých harémech ( do 5 samic s jedním samcem ). V červnu se rodí zpravidla jedno mládě, výjimečně dvě, která prohlédnou po týdnu. Ta jsou brzy při lovu ponechána matkami v hromadných "jeslích" a osamostatňují se asi po 8 - 9 týdnech, dospívají po roce. Rekordní věk netopýra velkého 37,5 let zjištěn na Slovensku.
.

Křeček polní

3. ledna 2010 v 19:25 | Miluše Zamazalová |  Zvířena kolem nás
Křeček polní ( Cricetus cricetus )
Třída : savci ( Mammalia )
Řád : hlodavci ( Rodentia )
Čeleď : myšovití ( Muridae )


Křeček polní je náš nejpestřeji zbarvený savec. Hřbet je rezavohnědý, břicho šedočerné, na lících, za ušima a na bocích jsou bílé nebo nažloutlé skvrny, špička čenichu a horní strany tlapek jsou čistě bílé. Váží 150 - 600 g, tělo dlouhé 21,5 - 34 cm, ocas 28 - 60 mm, zadní tlapka 28 - 38 mm, boltec 23 - 31 mm, lebka 34 - 51,5 mm.


Vyskytuje se v odlesněné kulturní krajině, na polích, loukách, mezích, málo členitých březích vod, v zahradách a sadech do nadmořské výšky kolem 600, výjimečně 700 m.
Kromě doby rozmnožování je křeček samotář. Hrabe si nory do hloubky až 2,5 m s několika šikmými vstupními chodbami, hnízdní komorou a několika zásobárnami. Do nich na podzim ukládá potravu, kterou přináší v lícních torbách.


Křeček je všežravec, v létě se živí hlavně zelenými částmi rostlin a drobnými živočichy. Od podzimu do jara konzumuje převážně semena včetně zrní. Od konce září nebo října přezimuje v podzemním hnízdě vystlaném trávou, jeho tělesná teplota může klesnout až na 3 stupně, ale spánek pravidelně po 5 dnech přerušuje. Končí již v únoru nebo březnu, ale ještě nejméně měsíc žije z podzemních zásob. Samice rodí 2 - 3krát do roka a v jednom vrhu je 4 - 12 mláďat, která vidí po 14 dnech. Křečci se většinou nedožijí víc než 4 roků, výjimečně žijí až 10 roků.

Ropucha obecná

3. ledna 2010 v 18:54 | Miluše Zamazalová |  Zvířena kolem nás
Ropucha obecná ( Bufo bufo )
Třída : obojživelníci ( Amphibia )
Řád : žáby ( Salientia )
Čeleď : ropuchovití ( Bufonidae )

Ropucha obecná je naší největší žábou. Mnozí lidé se jí oškliví, nebo se jí dokonce bojí. Její bradavičnatá kůže vylučuje hlen, který ji chrání proti nepříteli. Zadní nohy má slabší a kratší než skokan. Většinou jen nemotorně leze. Dorůstá délky 12 - 20 cm.


Je rozšířena v celé Evropě a Asii, všude hojná. Zdržuje se v lesích, polích, zahradách, často i ve sklepích. Je to noční zvíře, ve dne se skrývá pod listy, v zemi nebo pod kameny. Podle prostředí mění barvu od zelenavě šedé po šedohnědou. Živí se hmyzem, měkkýši, červy, výjimečně i drobnými obojživelníky. Zimu přespává v suchých děrách.


Samička klade dvě šňůry spojené hlenem o 1200 - 6000 vajíčkách dlouhé několik metrů do vody a oba rodiče je ovíjejí kolem vodních rostlin. Pulci se líhnou po 12 dnech a drží se pohromadě. Metamorfóza po 77 - 91 dnech, pak mláďata opouštějí vodu. Rostou pomalu, dospívají v 5 letech. Dožívá se až 40 let. Sameček se ozývá chrochtavým štěkáním.

Sova pálená

3. ledna 2010 v 18:41 | Miluše Zamazalová |  Zvířena kolem nás
Sova pálená ( Tyto alba )
Třída : ptáci ( Aves )
Řád : sovy ( Strigihormes )

Sova pálená je velká asi jako holub ( 33 - 39 cm). Na hřbetě je modravě šedohnědá, na břiše rezavě žlutavá a po celém těle světleji a temněji kropenatá. Peří kolem očí a zobáku tvoří tzv. závoj srdčitého tvaru. Má dokonalý zrak i sluch. Oči mají velká víčka a sítnici přizpůsobenou pro vidění v noci. Sova pálená stejně jako ostatní sovy má hebké peří, a proto létá velmi tiše. Mohou vnější prsty obrátit také dozadu, nazývají se vratiprsty. Noha se dvěma prsty obrácenými dopředu a dvěma dozadu je výhodná pro uchopení a pevné držení kořisti. Zobák je ostrý, hned od kořene zahnutý a do poloviny ukrytý v závoji. Pohlcují kořist jako dravci. Mají vyvinutý zvláště žláznatý žaludek a nestrávené zbytky i s kostmi vyvrhují.


Vyskytuje se kromě vysokých hor téměř všude, ale v nepříliš velkém počtu. Sídlí na půdách, pod krovy, ve zříceninách nebo věžích, někdy i v holubnících, ve vykotlaných stromech, skalních dutinách, ve starších hnízdech jiných ptáků i na zemi.


Samice snáší na jaře 1 - 8 bílých okrouhlých vajec a hned po snesení prvního vejce zasedne na hnízdo, takže vylíhlá slepá mláďata jsou pak nestejně vyspělá. Sedí na nich 30 - 34 dní, samec ji nosí potravu. Mláďata jsou krmivá a létají po 50 dnech. V době přemnožení hrabošů hnízdí i několikrát v roce. Vedle hrabošů a myší loví také krtky, rejsky, vrabce a hmyz.
.

Prase divoké

3. ledna 2010 v 13:35 | Miluše Zamazalová |  Zvířena kolem nás
Prase divoké ( Sus scrofa )
Třída : savci ( Mammalia )
Řád : sudokopytníci ( Artiodactyla )
Čeleď : prasatovití ( Suidae )

Historie divokých prasat v českých zemích je velmi zajímavá. Za Rakouska byla tato zvěř pronásledována kvůli škodám v zemědělství a posléze mimo oborový chov vyhubena. Na území odpovídajícím dnešní České republice byl poslední jedinec zastřelen v roce 1801 u Hluboké n.Vltavou a po celé 19. a v první polovině 20.století zde prasata nežila. V poválečných letech 1945 - 1952 došlo k šíření prasat z Německa, Polska a zřejmě i Slovenska, hlavně v důsledku poničení obor bojujícími armádami. V současnosti se druh vyskatuje na většině území.


Divočáci se od domácích prasat poznají podle štíhlejšího těla, víc dozadu posazených očí ( při rytí v zemi je nepotřebují, poněvadž se orientují čichem a hmatem ), snižování hřbetu od hlavy k ocasu a podle osrstění. Srst je v zimě tmavá až černá a tvořená hustou podsadou a tuhými štětinami, v létě hnědá až rezavá a tvořená převážně jen štětinami. Váha 100 - 300 kg u samců ( kanců, kňourů ), 50 - 150 kg u samic ( bachyň ), tělo dlouhé 120 - 200 cm, ocas 20 - 40 cm, zadní noha 23 - 27 cm, boltec 9 - 11 cm, lebka 25,5 - 38,5 cm, výška v kohoutku 85 - 115 cm.


Prasata preferují listnaté a smíšené lesy s bohatým podrostem, potřebují také možnost válet se v bahnité vodě nebo alespoň v rozbahněné půdě. Přes den se ukrývají v houštinách, na pastvu se vydávají za šera a v noci, při tom nezřídka vycházejí z lesů do polí a za noc ujdou až 40 km. Výborně plavou. Kromě starých kanců žijí společensky ve stádech o 5 - 30 kusech, tvořených samicemi a různě starými mláďaty. Jejich potravou jsou žaludy, bukvice, podzemní části rostlin, polní plodiny ( obilniny i okopaniny ), hmyz a jeho larvy, červi, měkkýši, hlodavci, ptačí vejce a mláďata a zdechliny vetších zvířat.


Říje probíhá od listopadu ( výjimečně od října ) do ledna, dospělí kanci se v té době připojují ke stádům a bojují mezi sebou. Březost trvá 108 - 120 dní a v jednom vrhu je 3 - 9 selat. Bachyně rodí odděleně v jednoduše upraveném loži skrytém v houštině a selátka tam chodí 8 - 10 dní kojit, ale později je přivede ke stádu. Samice pohlavně dospívají za 18 - 20 měsíců, samci za 3 - 4 roky. Nejvyšší známý věk ze zajetí je 20 let.
.

Plch zahradní

3. ledna 2010 v 12:50 | Miluše Zamazalová |  Zvířena kolem nás
Plch zahradní ( Eliomys quercinus )
Třída : savci ( Mammalia )
Řád : hlodavci ( Rodentia )
Čeleď : plchovití ( Gliridae )

Vzhled plcha zahradního je nezaměnitelný, vrch hlavy a hřbet šedohnědý, tváře a spodina těla bílé, přes oko pod boltcem až na stranu krku se táhne černý pruh. Ocas má na konci štětinovitě prodlouženou srst a je trojbarevný, v první třetině šedý jako hřbet, v koncových dvou třetinách černý, na spodu bílý. Váha 60 - 140 g, tělo dlouhé 110 - 136 mm, ocas 100 - 130 mm, zadní tlapka 25 - 29 mm, boltec 22 - 25 mm, lebka 30 - 35 mm.


U nás se areál rozšíření za posledních 50 let zmenšil a stálé populace jsou pouze v oblasti Šumavy, Českého lesa, Krušných hor, v severních Čechách a při jihozápadním okraji Brd. Od 70 let minulého století nebyl odchycený do pasti a jeho výskyt byl dokumentován jen v potravě sov.
Dává přednost zaříznutým údolím, skalnatým a suťovým terénům, zbořeništím a hromadám kamení, vždy relativně chladným a vlhkým místům. Z tohoto hlediska je jeho český název nevhodný, protože zahrady nevyhledává.


Ze všech plchů se nejčastěji zdržuje na zemi a je nejvíce masožravý - hmyz, plži, ptačí vejce, mláďata a drobní savci tvoří 80 procent jeho potravy, zbytek připadá na semena a plody rostlin. Zimuje ve skalních a stromových dutinách, podzemních norách nebo v chatách a srubech.
Aktivní je od přelomu dubna a května do září a tehdy si staví letní hnízda z větviček, trávy a listí. Samice vrhá jednou ročně 3 - 5 mláďat, která vidí po 18 dnech.

Kočka divoká

3. ledna 2010 v 12:08 | Miluše Zamazalová |  Zvířena kolem nás
Kočka divoká ( Felis silvestris )
Třída : savci ( Mammalia )
Řád : šelmy ( Carnivora )
Čeleď : kočkovití ( Felidae )

Kočka divoká je větší než běžná plemena kočky domácí, vzhledem k delší srsti vypadá i zavalitější a má menší uši. Také stopy jsou trochu větší než stopy domácích koček, ale menší než stopy rysa. Ve zbarvení převládá šedý až šedohnědý odstín, hřbet, nohy a ocas jsou pruhované, pruhy na těle jsou ale méně výrazné než u mourovatých domácích koček. Středem hřbetu se táhne pás tmavší srsti, spodní plocha zadních tlapek je tmavá jen na konci ( u domácí kočky celá ). Nejlepší zevně patrný rozlišovací znak se týká ocasu, který je kratší než polovina těla a jakoby uťatý, má černou špičku a před ní 3 - 4 tmavé kroužky. Váha 1,2 - 8 kg, tělo dlouhé 47 - 48 cm, ocas 23 - 28 cm, zadní tlapka 12 - 16 cm, boltec 5 - 6 cm, lebka 8,3 - 10,2 cm, výška v kohoutku 31 - 44 cm.

Je rozšířena v Evropě, v Přední a Střední Asii, severní Africe a na Slovensku. Původní česká populace druhu byla vyhubena na přelomu 18. a 19.století. Pokus o introdukci na Šumavě v roce 1970 se nezdařil, poněvadž k němu bylo vybráno příliš chladné horské prostředí. Nicméně existují nedoložené zprávy o pozorování kočky divoké v Pošumaví a na jiných místech Čech koncem 20.století.

Dává přednost suchým a teplým lesům, ale loví i na polích. Až 80 procent její kořisti tvoří drobní hlodavci, denně spotřebuje asi 400 g potravy, což se rovná 10 - 20 hlodavcům. Zbytek potravy připadá na ptáky, obojživelníky, plazy, hmyz, výjimečně větší savce do velikosti zajíce. Kromě doby rozmnožování žije jednotlivě, její teritorium velké až 50 ha si značkuje močí a viditelným trusem. Ukrývá se v dutinách stromů, skalních štěrbinách, pod kořeny starých stromů nebo v jezevčích norách.


Aktivní je za šera a v noci, ve dne se ráda sluní. K páření dochází v únoru až březnu, gravidita trvá 63 - 68 dní a v dubnu až květnu rodí samice 3 - 5 koťat. Oči se jim otevírají po 10 dnech, mléko sají 4 měsíce, ale už od stáří jednoho měsíce jim matka nosí masitou potravu. Pohlavní dospělost nastává koncem prvého roku života, nejdelší věk ( v zajetí ) je 15 let.

Ježek východní

3. ledna 2010 v 12:03 | Miluše Zamazalová
Ježek východní ( Erinaceus roumanicus )
Třída : savci ( Mammalia )
Řád : hmyzožravci ( Insectivora )
Čeleď : ježkovití ( Erinaceidae )

Jako u ježka západního, jiší se zbarvením srsti a ostnů. Mladí mají hlavu a břišní stranu tmavohnědou, na hrdle a hrudi bílou skvrnu. Dospělí mají hlavu i spodní stranu světlou, obvykle šedobílou, na hlavě může být tmavší čelo a líce, ale " brýle " ve tvaru V, který je specifický u ježka západního chybějí. Ostny jsou nestejné, většina z nich zbarvena šedobíle, menší počet s nevýraznými tmavými pruhy. Váha 240 - 1200 g, tělo dlouhé 171 - 285 mm, ocas 14 - 39 mm, zadní tlapka 30 - 45 mm.


Vyskytuje se ve východní části Čech, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. Žije od nížin do výšky asi 800m, jako původně lesostepní druh preferuje suchá místa zejména v listnatých a smíšených lesích, kolem silnic, v parcích a na zahradách, i ve městech.

Roční aktivita trvá v průměru déle než u ježka západního, od poloviny března do poloviny října, zimní spánek je trochu kratší a může být přerušován. Během vegetační doby je aktivní v noci, na podzim i ve dne.
V potravě převládá živočišná složka. Letní hnízdo je podobné jako u západního, zimní bývá hlouběji, pod listím, kompostem nebo v mělké noře. Samice může mít dva vrhy za sezónu, březost trvá 31 - 35 dní, ve vrhu je 2 - 10 mláďat, ale mláďata se drží déle s matkou, mohou i společně přezimovat.

Ježek západní

3. ledna 2010 v 12:03 | Miluše Zamazalová |  Zvířena kolem nás
Ježek západní ( Erinaceus europaeus )
Třída : savci ( Mammalia )
Řád : hmyzožravci ( Insectivora )
Čeleď : ježkovití ( Erinaceidae )

Na jinak světlé hlavě ježka západního je tmavý pruh tvaru V od čenichu k očím. Břišní strana je u mladých hnědá, u dospělých světlá s podélnou hnědou skvrnou, ostny jsou jednotně zbarvené, výrazně tmavě a světle pruhované. Váha 260 - 1300 g, tělo dlouhé 190 - 310 mm, ocas 18 - 43 mm, zadní tlapka 35 - 51 mm.


Vyskytuje se v celých Čechách a v západní části Moravy a Slezska. Žije od nížin asi do 800 m.n.m., na okrajích lesů, pasekách, v křovinách, kolem silnic, v parcích a zahradách, i ve městech. Aktivní je od dubna do září, přezimuje od října do března, ale délka zimního spánku se liší podle počasí.
Za potravou se vydává večer, v noci loví žížaly, larvy hmyzu a jiné bezobratlé, méně drobné obratlovce, žíví se i plody.

Mimo rozmnožování žije samotářsky, den tráví v neupraveném hnízdě vystlaném trávou pod keři, kořeny stromů, mezi kameny, také zimní hnízdo je nadzemní, ale lépe chráněné. Samice má obvykle jeden vrh mezi koncem dubna a začátkem srpna, březost trvá 31 - 35 dní, ve vrhu je 2 - 10 mláďat, při narození mají ostny ukryté v kůži, čerstvě rostnoucí stny jsou bílé. Mláďata prohlédnou za 2 týdny, za 3 týdny opustí hnízdo a 6 týdnů je matka kojí. Samec se o mláďata nestará. Nejvyšší věk je 6 - 7 let, průměrný věk je 2 - 3 roky.

Ondatra pižmová

3. ledna 2010 v 11:55 | Miluše Zamazalová |  Zvířena kolem nás
Ondatra pižmová ( Ondatra zibethica )
Třída : savci ( Mammalia )
Řád : hlodavci ( Rodentia )
Čeleď : hrabošovití ( Microtidae )

Ondatra pižmová je narezavěle hnědá s lesklými pesíky a s načervenalým nádechem, vespod světlejší - podsada je tmavošedá. Ocas ondatry je vysoký, ze stran smáčklý, lysý a měří více než polovinu těla. Poblíž pohlavních orgánů má pachovou žlázu naplněnou silně páchnoucím pižmem. Váží od 0,7 do 1,7 kg. Dožívá se 3 - 5 let.


Ondatra původně obývala Severní Ameriku. V roce 1905 byla vysazena v Evropě blízko Prahy. Již 25 let po vysazení se rozšířila po celé Evropě, ročně osídlila oblast do vzdálenosti 25 km. Žije v jezerech, rybnících, tůních i řekách, v horách až 1000 m vysoko. V březích si vyhrabává nory v průměru asi 20 cm. Tam, kde jsou příliš ploché břehy si staví kupky asi 1 m hluboké se vstupním otvorem pod hladinou. Při větším rozmnožení mohou ondatry značně poškodit hráze. Z rákosí, orobince a sítin si stavějí na zimu nad vodní hladinou stavby 1 m vysoké a 2 m v průměru.


Výborně plave a potápí se. Aktivní je hlavně v noci a ráno. Zimu nepřespává. Živí se potravou rostlinnou, příležitostně leklými a nemocnými rybami, škeblemi, obojživelníky, raky a jen mimořádně rybím plůdkem. Žije v monogamii, páří se od časného jara do září. Samice je březí asi 28 dní a mívá až čtyřikrát do roka po 5 - 9 mláďatech, výjimečně až 14, která otevřou oči za 11 dní a za tři týdny opouštějí hnízdo. Své území hájí před cizími ondatrami asi do 100 m od svého sídla.


Pro svou hojnost a cennou kožešinu je naší nejdůležitější volně žijící kožešinovou zvěří.
.